Stránka:Bible česká SZ II.djvu/177

Tato stránka nebyla zkontrolována


3(Vzbouření národové) „Roztrhejme jejich pouta,
národové) a jho jejich odvrhněme!

4(Básník) Ten, jenž v nebesích sídlí, se směje,
Hospodin se posmívá jim.
5Poté (však) mluví k nim ve svém hněvu,
ve svém rozhorlení je děsí:
6(Mesiáš:) „Já přec jsem králem od něho učiněn
na Siónu, jeho svaté hoře!

7Hlásám výrok Hospodinův:
(Hospodin). Pravilť ke mně: „Syn můj jsi ty,
já dnes zplodil jsem tě.


Pellu pak, jež odporovala, r. 77. před Kr. rozbořil. Nesnadno však míti za to, že tyran tak lačný krve, který počal svou vládu bratrovraždou, byl tímto žalmem oslavován a žalm ten že byl pojat do sbírky písní posvátných. Žalm tak pozdní byl by spíše zařazen do sbírky nekanonických žalmů Šalomounových. Poruchy znění, které znali již LXX rovně svědčí proti původu tak pozdnímu. N. Z. viděl v králi Ž 2. — Mesiáše. Sk 4, 25.—28. vykládány prvé dva verše o společném nepřátelství Heroda a Piláta, židů i pohanů proti Kristu. Srv. tamže 13, 33; Žid 1, 5; Zjev 2, 27; 12, 5; 19, 15. Že má Pán kromě žezla míru také železnou hůl, toho se dotýká častěji v evangeliích. Srv. Mt 21, 44; 24, 50. n.; Lk 19, 27. V duchu mesiášském vykládali Ž 2. starší židovští vykladači ; teprve za středověku, duchem protikřesťanským jsouce vedeni, vzdali se toho výkladu. Mesiáše vidí v „pomazaném“ také křesťanští vykladači, ačkoli někteří — Calmet nechce je odsuzovati — ve smyslu typickém, tedy nepřímém. Mesiášský výklad doporučuje také vláda nade všemi národy, která je ve v. 8. králi slíbena (Zapletal).

V. 3. Lidé, kteří chtějí hověti svým vášním a v tom hledají svého štěstí, snaží se svrhnouti jho sebezáporu, které ukládá Pán členům své říše, katolické církve. Příkazy, které prohlásil Pán za lehké a sladké, (Mt 11, 30.) pokládají za odporné a těžké.

V. 4. Směje se (lidomluva) jsa si vědom své nesmírné převahy nad nimi, která hravě všecky jejich snahy může zmařit. Král králů, který v nebesích sídlí, položen tu proti králům zemským.

V. 5. Všeho do času! Mocnáři tohoto světa nebudou moci vzpírati se vládě zákonitého duchovního krále dle libosti. Až Bůh za dobré uzná, přestane jeho klid a úsměv, a počne zníti jeho hněvivý, hromový hlas. Co praví ten děsný hlas, oznamuje sám Mesiáš-král níže. Jaká to opovážlivost, jaká to zpupnost, jaké šílenství vzpírati se vládě Mesiáše, jejž králem ustanovil sám Hospodin! (Knabenbauer.)

V. 6. Na Siónu byl Davidův královský palác, tam byl také nový posvátný stan a do něho přenešena archa úmluvy. Sión měl býti východištěm říše Mesiášovy. Srv. Ž. 109, 2.

V. 7. „výrok“ = ustanoveni, zákon, kterým Hospodin odevzdal Mesiáši vládu. „Hospodin, Jahve dal Mesiášovi veškeru moc a vládu proto, že jest pravý Syn Boží. Pomazanému Páně dá Bůh národy a končiny země. Davidovi a Šalomounovi dáno bylo panství nad zemí israelskou, ti nevládli nad národy; ačkoli jsou tito jednou nazýváni „syny Božími“ (Ž 88, 27 ; 2. Král 7, 14.) přece nejsou slova tohoto verše o nich promluvena. „Dnes“ značí dobu, kdy se Mesiáš stal synem Božím i kdy byl ustanoven nad Siónem; mnozí sv. Otcové vykládají „dnes“ o věčném synovství Kristově, neboť v tom zajisté je základ a příčina všemohoucnosti jeho a vítězství nad národy; nikdo není mu roven, ani andělé, neboť: „Komu z andělů kdy pravil: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tě?“ (Žid 1, 5.) Poněvaž porovnává sv. Pavel Krista s anděly a tvrdí, že se stal vznešenějším jich a že obdržel jméno výbornější než jest jejich jméno — což o člověku toliko říci lze — proto rozuměli sv. Cyprian a j. tento v. 7. o lidském narození Spasitelově (Žid 5, 5.—8.).“ Sedláček. — O „synovství Božím“ králů starovýchodních viz k Ž 109, 3.). Je velmi důležito, věděti, zda slova „Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tě“ mohla býti řečena o některém králi israelském (pouhém člověku). Ježto král zastupoval národ a těšil se z mimořádné ochrany Boží, sluje též on synem Božím. Byl-li však pokládán král za syna Božího ode