Stránka:Bible česká SZ II.djvu/172

Tato stránka nebyla zkontrolována
  1. království, kněžství, utrpení, smrt a vzkříšení; proto jest dokonce zavrci náhled těch, kteří prorocký a mesiášský ráz žalmů převracejíce, obmezují jmenovaná proroctví o Kristu toliko na budoucí osudy národa vyvoleného.

Věrouka a mravouka žalmů nedosahuje[1] sice výše náboženství zjeveného v Novém zákoně, ale jest bohatá,[2] čistá a vznešená.

„Je to výtah z celé bible v rouchu obrazném a stkvělém. Žalmisté podávají nám velikolepý obraz světa a stvořitele, ovšem v obrazech přiměřených chápavosti a tvarům jazykovým Hebreův. Svět je takořka veliká budova, kterou postavil Jahve stvořitel, pořadatel původního chaosu, jakéhosi moře nesmírného a temného. Zbytky tohoto moře obklopují dosud nynější svět; je to veliká řeka, moře končin světa, kam až rozprostře Mesiáš své království; nad ním zdvihá se země a nejvyšší její hory drží oblohu, která odlučuje nebesa od světa viditelného. Na nebi trůní Bůh věčně na svaté hoře, obklopen jsa vojskem nebeských zástupů, a odtud spravuje svět hmotný i lidstvo; nad oblohou jsou nakupeny a připraveny vykonati jeho rozkazy poklady vod, sněhu, krup, blesků a bouř); na obloze pohybují se světelná tělesa, hvězdy, měsíc a slunce, jež činí druhý zástup vojenský; v tom dvojim smyslu sluje Jahve „Bohem zástupů“ = Dominus Deus Sabaoth. Když přichází Jahve, aby soudil lidi, t. j. aby zjednal platnosti svým zákonům odměnou a trestem, neb aby se zastal dobrých a zahladil zločince, bývá líčen, kterak sestupuje na svém voze, taženém cheruby, kterak metá blesky kolem sebe, skryt jsa závojem mraků vydává hlas, t. j. hromobití, a činí, že země se třese a hlubiny vysychají. Svět má třetí část, zemi mrtvých, šeól, jakousi obrovskou hrobku podzemní, kam přichází mrtvý za mrtvým, aby se v něm usí-

    utrpení Ž 21; o vzkříšení Ž 15; o zasnoubení se s církví Ž 44. Ostatní viz dle výkladů. — Papežská komise nezmiňuje se výslovně o běžném obyčeji rozlišovati mesiášské žalmy na mesiášské přímo (bezprostředně) a nepřímo (prostředečně, typicky) dle toho, a) nemluví-li žalmista o nikom jiném než o Kristu nebo církvi, nebo b) mluví li ve smyslu literním o jiné osobě St. Z. (na př. o Davidovi), která Krista předobrazovala, že tedy co řečeno^ jest ve smyslu literním o ní, platí ve smyslu předobrazném o Kristu. Srv. na př. Ž 44. (přímo mesiášský) a Ž 68. (nepřímo mesiášský).

  1. Srv. na př. co bylo řečeno výše v pozn. o žalmech zaklínacích.
  2. Veškero Písmo od Boha vnuknuté jest užitečnok poučení, jak psáno jest; ale kniha žalmů má cosi zvláštního, co zasluhuje nejpečlivějšího povšimnutí od lidí, kteří chtějí býti pozorni. Každá totiž kniha má svůj zvláštní obsah… ale kniha žalmů jako zahrada obsahuje jaksi ovoce všech ostatních; zpívá o něm a spolu ukazuje své vlastní. (Sv. Atanáš.) — Jinému učí proroci, jinému dějepisci, jinému Zákon (Pt), jinému napomenutí, kterého lze se dočisti v Příslovích; avšak cokoli jest v nich užitečno, obsahuje tato jediná kniha… Čemu nemohl bys naučiti se z ní? Zda neučí slávě statečnosti? Zda ne závažnosti střídmosti, dokonalosti, opatrnosti, způsobu kajícnosti, míře trpělivosti? Zda ne veškerému dobru, jehož potřebuješ? Zde je dokonalá nauka o Bohu, zde jsou proroctví o příchodu Kristovu v těle, hrozba soudem, naděje ve vzkříšení, strach trestu, slib slávy, zjevení tajemství; — abych věc vyslovil jedním slovem — všecko jako ve velikém jakémsi a obecném pokladě jest uloženo v této knize žalmů. (Sv. Basil.) Dle sv. Tomáše Aq. obsahuje žaltář „všecku látku bohovědy“. Proto býval také vykládán častěji nežli kterákoli jiná hniha; možno čítat různých výkladů žaltáře mnohem více nežli jeden tisíc! Co vykonaly žalmy a výklady k nim v dějinách bezmála tří tisíciletí v oboru výchovy židovstva i křesťanstva!