2Ten Booz, k jehožto služebným na poli jsi se přidružila, je náš příbuzný, a této noci věje ječmen na humně. 3Umyj se tedy, pomaž se,
oblec se v pěknější roucha a jdi dolů na humno; (ale) ať neuzří tě
V. 2. Aby bylo porozuměno tomu, co následuje, dlužno míti na zřeteli obyčej a zákony o manželství levirském. Srv. Gn 38, 8. nn.; Dt 25. 5.—10; Mt 22, 24. nn. „Je náš příbuzný“ a tedy povinen pojmouti za manželku bezdětnou vdovu po zemřelém „bratru“ svém Mahalonovi. Noemi se domnívá, že dle práva manželství levirského je Rut oprávněna šetrným způsobem upozorniti Booze na jeho povinnost příbuzenskou. Pohnutkou, proč tak činí, je láska k zemřelému manželu a synu, kteří nemají potomstva; chce zákonitým způsobem postarati se o to, by Mahalonovi a tím ovšem i Elimelechovi dostalo se potomka, který by zdědil jejich pole (nyní prodejem zastavené) a zachoval na tomto dědičném majetku jméno otce a děda svého. Tou myšlenkou, láskou k zemřelému choti a tchánu, vedena je také Rut při svém podniku. Zdaří-li se tento čin lásky a úcty k zemřelým příbuzným, bude tím zároveň také postaráno o hmotné zaopatření obou žen. (Viz níže.) Nápadno, proč Noemi posílá hned svou snachu s oprávněnou žádostí k Boozovi, a ne k onomu bližšímu příbuznému, o němž níže v. 12. Že by o něm Noemi nevěděla, nelze mysliti. Avšak z 4, 6. možno právem vyvozovati, že byl již ženat a měl svou rodinu; z téhož v. možno se dohadovati, že nebyl tak zámožný jako Booz a že tedy vykoupiti zastavené pole (ta povinnost byla spojena s povinností vzíti si bezdětnou vdovu po Mahalonovi za manželku) nebylo mu snadno; patrně se také o ruku Rutinu nikterak neucházel; z toho všeho mohla se Noemi domýšleti, že nejmenovaný bližší příbuzný nechce dostáti své povinnosti švakrovské, že nechce užíti práva z ní plynoucího, pojmouti Rut za svou manželku. Poslala pak Noemi svou snachu hned k Boozovi tím spíše, že z toho, jak se dosud Booz k ní choval, poznala jeho velkodušnost, poznala, že jí přeje, že je jí nakloněn; bylo tedy možno doufati, že nebude prosící Rut odmrštěna. Věděla také, že je zámožný a že tedy bude mu snáze dědičné pole Mahalonovo vykoupiti. Byl-li Booz také již vdovec, nebo byla-li jeho manželka ještě živa, měl-li z toho manželství děti a kolik, o tom nás Písmo nepoučuje; také na tom nezáleží; ježto tehdy bylo mnohoženství v obyčeji, mohl tedy Booz pojmouti za choť Rut a postarati se, by se dostalo Mahalonovi aspoň zákonitých potomkův i v tom případě, že byl již ženat a že manželka jeho dosud žila. — V Palestině věje denně asi od 4. hod. odpoledne až bezmála do západu slunce od moře vítr, proti kterému házejí dřevěnými vidlemi vymlácené obilí, t. j. zrno s plevami i se slámou rozdrcenou, a tak obilí vějí a tříbí. Práci možno protáhnouti do tmy tím spíše, že je snáze ji konati za večerního chladu nežli za dne, kdy ji palčivé paprsky sluneční ztěžují. — Humno bylo nedaleko pole, tedy za Betlemem, kus to upěchované půdy, na které bylo obilí ve snopech již dříve (viz výše 2, 23.) sneseno. Noemi mohla předvídati, že Booz zůstane celou noc na humně, ježto tehdy, podobně jako dnes, třeba obilí na humnech snesené hlídati, by nebylo rozkradeno.
V. 3. Také nevěsta v den svého sňatku se myla, pomazala se olejem a oblékla se v nový šat, neb aspoň v roucho, ze kterého nečišel pot. Dle tehdejších obyčejů bylo povinností rodičů postarati se o sňatek svých dětí a povinností dětí bylo poslechnouti rodičů. Tu povinnost plní Noemi svým způsobem, posílajíc takořka ze svého příbytku svou snachu na svatbu, Rut pak poslušně plní příkazy své druhé matky. Jindy bývá odváděna nevěsta pod večer, nebo na počátku noci z domu otcovského do domu ženichova; tentokrát jde nevěsta sama, bez průvodu, ovšem však také večer, ano v noci. Málo by bylo slušelo, aby ženich v letech Boozových odváděl si svou nevěstu, vdovu, jako činívají ženiši mladí, když se zasnubují s pannami. Názor Noemin o způsobu, jak dlužno v manželství to vejíti, liší se od názoru Booza, (který nepotřeboval souhlasu rodičů ve svém vysokém věku), pouze tím, že Noemi se domnívala, že lze v manželství to vejiti soukromě, bez úředních formalit, kdežto Booz, maje vyvinutý smysl pro právo, chtěl, aby každá překážka byla odstraněna soudním řízením, aby byly urovnány spolu také majetkové otázky, které s manželstvím tím souvisely. Názor Noemin plynul sice více ze srdce nežli z rozumu, byl však přece i rozumově odůvodněn, ježto tehdy zákon nežádal úředních formalit, by bylo manželství platné, ba ani k tomu ne, by bylo dovolené. K tomu, by snoubenci v manželství platně vstoupili, stačil vzájemný jejich souhlas přiměřeně vyjádřený. Vyjádřen mohl býti beze svědků buď slovy, nebo jiným znamením, i prvním manželským obcováním. Nelze tedy podezřívati Noemi, že by byla sváděla snachu k něčemu, co bylo dle tehdejšího manželského práva nedovoleno. (Manželství nebylo tehdy svátostí!) Nesmíme ji posuzovati dle našeho
