ony smilniti, svedou i syny tvé, by smilnili s bohy jejich. 17Litých bohů si nečiň. 18Ostříhej slavnosti přesnic. Sedm dní budeš jisti přesné chleby, jak jsem ti přikázal, v měsíci nových plodin; neboť v (tomto) měsíci jarním vyšel jsi z Egypta. 19Všecko prvorozené mužského pohlaví bude mým; (prvorozenci) ze všech zvířat, jak z hovězího dobytka, tak z ovec budou moji. 20Prvorozeného osla vykoupíš ovcí; nedáš-li však zaň ceny té, ať jest usmrcen. Prvorozeného svého syna vykoupíš; a nesmíš se ukázati před tváří mou s prázdnýma rukama! 21Šest dní budeš pracovati, sedmého (však) dne nebudeš orati ani žíti. 22Zachovávej slavnost týdnů s prvotinami plodin své pšeničné žně, jakož i slavnost, když je kolem ročního obratu všecko sklizeno. 23Třikrát do roka ať se ukáže každý z tvých mužských přede tváří všemohoucího Hospodina, Boha Israelova. 24Neboť až odstraním před tebou pohany a rozšířím hranice tvé, nikdo nebude zemi tvé strojiti úkladů, když budeš třikrát do roka chodit ukázati se přede tváří Hospodina, Boha svého. 25Nebudeš obětovati krve oběti mé s kvasem; a nic nesmí zůstati do rána z oběti slavnosti velikonoční. 26Prvotiny plodin země své budeš obětovati v domě Hospodina, Boha svého. Nebudeš vařiti kozlete v mléce matky jeho.
27A řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš si tato slova, kterými jsem s tebou i s Israelem učinil smlouvu.
28Byl tam tedy s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba nejedl, vody nepil, a napsal na desky deset slov úmluvy.
29Když pak Mojžíš sestupoval s hory Sinaj maje v rukou dvě desky zákona, nevěděl, že září mu tvář z rozmluvy s Hospodinem.
V. 17. Srv. 20, 23b. Připomenouti tento zákon velela událost, která se nedávno sběhla (hl. 32.).
V. 18. Srv. 23, 15. — „Měsíc nových plodin“ = „měsíc jarní“ = abíb (klasů) = nisan.
V. 19. n. Srv. 13, 12. n.; 23,15. Dle opraveného hebr. však osel, který nebyl vykoupen ovcí, mohl býti vykoupen stříbrem (penězi). Weiss.
V. 21. zdůrazňuje práce, které rolník snadno považuje za dovolené ve svátek. Srv. 20, 9. n.; 23, 12.
V. 22 . Slavnost týdnů = letnice. — Druhá slavnost, o které je tu řeč, je slavnost stánkův. Srv. 23, 16.
V. 23 . Srv. 23, 17.
V. 24. Bůh slibuje ochranu za doby, kdy Israelité opustí svůj majetek, aby putovali ke svatyni Hospodinově v předepsané tři roční doby. Slib tento však skrývá podmínku — budou-li Israelité Hospodinu věrni.
V. 25. opakuje s malou změnou 23, 18.
V. 26. opětuje 23, 19.
V. 27 . Slova ta jsou v 10.— 26. Podávají jen některá ustanovení, daná při smlouvě prvé; opakovati všecka nebylo třeba. Srv. svrchu v. 11.
V. 28. Hospodin napsal na desky znova desatero Srv. svrchu v. 1. „Deset slov“ = deset vět, deset zákonů. — Čtyřicet těchto dní nesmíme ztotožňovati s prvními čtyřiceti dny, o nichž mluví 24, 18. — Postem byl Mojžíš uschopněn, obcovati s Bohem. V tuto dobu dostalo se Mojžíšovi asi více pokynův (v. 32.), které však nejsou zde poznačeny.
V. 29. Hebr. qáran (= zářil) jest odvozeno od podstatného jména qeren, které znamená původně „roh“, pak též „paprsek“. Vulg. překládá tu se zřetelem na kořen slova: „cornuta“ a starší český překlad: „nevěděl, že by rohatá byla tvář jeho“. Odtud asi též vysvětliti obyčej, zobrazovati Mojžíše s rohy na hlavě. — Zář, kterou vydala kůže (hebr.) Mojžíšova obličeje, byla odrazem světla, kterým zářil Bůh, když mu ukázal částečně svou velebnost. Proto teprv nyní září Mojžíš, kdežto vrátiv se k lidu po prvé rozmluvě s Hospodinem na
