23Řekli mi: „Udělej nám bohy, kteří by šli před námi; neboť nevíme, co se přihodilo tomu Mojžíšovi, jenž nás vyvedl z Egypta.“ 24Já jsem jim pravil: „Kdo z vás má zlato?“ Přinesli a dali mi (je), já jsem je hodil do ohně a udělalo se toto tele.
25Vida tedy Mojžíš, že jest lid obnažen — Áron byl příčinou, že se lid pro onu potupnou hanebnost obnažil a tak obnažený postavil se mezi odpůrce, — 26přistoupil ku vchodu do tábora a pravil: Kdo jest Hospodinův, připoj se ke mně! Když se k němu shromáždili všichni Levité, 27řekl jim: Toto praví Hospodin, Bůh Israelův: Ať opáše každý svá bedra mečem! Jděte prostředkem tábora od vchodu ke vchodu a zpět, a každý nechť usmrcuje své bratry, přátele a bližní! 28Levité učinili dle rozkazu Mojžíšova; i padlo jich toho dne na dvacet tři tisíce. 29Potom pravil Mojžíš: Dnes jste zasvětili ruce své Hospodinovi na svých synech i bratřích, aby se vám dostalo požehnání.
30Druhého dne pravil Mojžíš lidu: Zhřešili jste převelikým hříchem; vystoupím k Hospodinu, budu-li ho moci jakým způsobem uprositi za váš zločin. 31Navrátiv se tedy k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešil lid tento hříchem převelikým, udělav si zlaté bohy. Buď jim tuto vinu odpusť, 32 nebo — neučiniš-li toho — vymaž mne ze své
V. 26. „Obnažen“ byl lid, který holdoval nemravným tancům (srv. v. 6.). (Döller). — „Potupná hanebnost“ = bohopocta vzdávaná býku a pohlavní výstřednosti s ní spojené. — Místo „postavil se obnažený mezi odpůrce“ hebr. „k posměchu nepřátel“, LXX: „k radosti“, t. j. nepřátelé budou míti radost, až uvidí, že jsou Israelité stiženi neštěstím, trestem za svůj zločin. (Hummelauer však vykládá slovo „obnažen“ ve významu „beze zbraní“, které bylo Israelitům odložiti, dříve než zasedli k hodům a než se dali do posvátných rejů. Áron chtěje potrestati kněze, předmojžíšské, kteří stále se stavěli na odpor proti vzrůstajícímu vlivu Mojžíše, Árona a Levitů, vše nastrojil tak, aby ozbrojení Levité mohli snadno vrhnouti se na své neozbrojené odpůrce; dle toho „odpůrci“ nejsou cizí národové, nýbrž Levité s Mojžíšem v čele.)
V. 27. Levité ubírají se středem tábora tam a zpět, poněvadž asi v těchto místech bylo najíti předmojžíšské kněze, hlavní strůjce zločinu (Hummelauer).
V. 28. Hebr., všecky staré překlady, ano i některé rukopisy Vulg. mají místo 23.000 jen 3000, což jest asi správná číslice. — 1. Kor 10, 8. má na mysli jinou událost, vypravovanou v Nm 21, 9. — Že se příslušníci jiných kmenů nepostavili na odpor Levitům, lze vysvětliti jednak tím, že mnozí ze svedených vidouce nyní Mojžíše zmoudřeli, jiní pak jsouce rychlým vystoupením jeho zastrašeni, nemajíce po ruce zbraní a jsouce ještě omámeni hýřením, nečinně hleděli na to, co se děje.
V. 29. Jako při svěcení na kněze měly se ruce kněží zasvětiti pomazáním palce pravé ruky krví z obětovaného zvířete (29, 20.), tak posvětili Levité v horlivém vykonání rozkazu Mojžíšova (= Božího) své ruce krví usmrcených odpůrců Boží vůle; usmrcení jejich bylo Levitům též obětí, že jim bylo zapříti přirozenou pokrevenskou lásku. Za tuto horlivost ve službě Boží čekalo jich požehnání. — Dle hebr. však dává Mojžíš Levitům rozkaz: „Naplňte dnes ruce své pro Hospodina, neboť každý (dává) za svého syna a bratra, aby se vám dostalo dnes požehnání“, t. j. přineste Hospodinu (proti obětem přineseným zlatému býku) obět, která prospěje nejen vám, nýbrž celému kmenu, ano i potomstvu vašemu. Zdálo se totiž přece jen, že třeba oběti na usmířenou za tolik prolité krve, ačkoliv byla spravedlivě prolita (Hummelauer). — Dle Dt 9, 20. hněval se Hospodin na Árona tak velice, že ho chtěl ztrestati smrtí, ušetřil ho však na přímluvu Mojžíšovu.
V. 30. Hospodin dal se dle v. 14. uprositi v té míře, že nehodlal lidu vyhubiti, neodpustil mu však trestu úplně; proto se vrací Mojžíš na horu, by vymáhal odpuštěni i tohoto trestu.
V. 32. Mojžíš nabízí v zadostučinění Boží spravedlnosti sám sebe. Kniha, o kterou tu jde, není soupis předurčených k věčnému blahu, nýbrž buď kniha života pozemského (Jeroným, Řehoř Vel.), tak že nabízel Mojžíš Bohu na usmířenou
