Stránka:Bible česká SZ I.djvu/19

Nejdůležitější staré překlady bibl. knih S. Z.

5. 1. Obecný překlad latinský čili Vulgáta, dílo to sv. Jeronýma.^[1] Překlad tento byl sněmem tridentským prohlášen za překlad authentický, t. j. církev úředně jej ověřila; prohlásila, že v podstatě se srovnává s originálem. Dle usnesení sněmu tohoto vydal Apoštolský Stolec ve vatikánské knihtiskárně překlad Jeronýmův v podobě co nejdokonalejši (r. 1592, 1593 a 1598 za Klementa VIII.)^[2] Dle tohoto latinského úředního znění katolické církve jest pořízen též tento český překlad.^[3]
6. Z ostatních starých překladů (koptického, etiopského, arménského, gótského, gruzského, arabského) nás nejvíce zajímá překlad sv. apoštolů Slovanstva, soluňských bratří Cyrilla a Methoda, do jazyka staroslověnského.
7. Také do češtiny byly záhy knihy posvátné překládány. Celé překlady knihy žalmů jsou v žaltáři klementinském (z počátku XIV. věku), wittemberském (ze druhé polovice téhož věku), „kapitulním“ a poděbradském (z r. 1395). V téže době přeloženo bylo patero knih Mojž. Za Karla IV. (1346—1378) byly již přeloženy všecky biblické knihy.

Jak velikou pozornost naši předkové věnovali Písmu sv., svědčí, že máme z XV. století tak veliký počet českých biblí různých recensí; český národ může čestně v tom zápoliti s velikými národy kulturními. Buďtež jmenovány:

1. bible, v nichž se ještě „pravopis Husův“ nevyskytuje: Leskovecká bible (sluje nyní drážďanskou, poněvadž se chová v Drážďanech; pochází z doby kolem r. 1410), litoměřická bible (čili slavatovská z roku 1411—16), emauská bible (z r. 1416), vatikánská bible (zvaná též římskou, anebo královny Kristiny), olomoucká bible (z r. 1416).
2. „Pravopisem Husovým“ jsou psány: opis bible šafhúské (z roku 1450—1470), b. musejní (z r. 1462), b. boskovská, b. Dlabačova, b. Bočkova, b. strahovská atd.

Když byl vynalezen tisk, používali naši předkové i této vymoženosti pro zmnožování biblí. Již r. 1475 vytištěn byl N. Z. Dvě léta na to r. 1477 vyšel v Plzni první český tištěný žaltář. V Praze vytištěna byla celá bible r. 1480 anebo 1488 „prací Jana Pytlíka, Severina Kramáře, Jana od Čápů a Matěje od bílého lva“. R. 1489 vytištěna byla bible kutnohorská, 1509 bible

vzat ze staré „Italy“ a sv. Jeronýmem jen opraven dle Origenova zněni šestisloupcoveho.

1. Vypracováno mezi r. 389—404 na základě původního hebrejského (příp. aramejskeho) znění. Mistrného překladu Jeronýmova užívalo se v V. a VI. století vedle staré „Italy“, postupem doby však nabýval takové převahy, že od století VII. jedině jeho se užívalo. Proto právem přísluší mu název „Vulgáta“, t. j. překlad všeobecně rozšířený, překlad obecný.
2. Pius X. (listem ze dne 3. prosince 1907) anglickým benediktinům uložil nová šetření a připravné práce k novému vydáni Vulgáty ještě dokonalejšímu, aby se co nejvíce vystihly rukopisy Jeronýmovy.
3. Zároveň přihlíženo jest i k původnímu znění hebrejskému a jiným starým překladům, dle slov Lva XIII. n. u. m.: „Učitel drže se ustanovení předků, vezme za předlohu obecný překlad, o němž sném tridentský nalezl, že při veřejných čteních, rozpravách, kázáních a výkladech má býti považován za authentický, a který jest doporučen každodenním obyčejem církve. Avšak při tom bude slušno míti zřetel k ostatním překladům, jež křesťanská starobylost schválila a jichž užívala, hlavně ke znění původnímu. Neboť ačkoliv, pokud se týče podstaty věci, ze zněni Vulgáty hebrejský a řecký smysl dobře vysvítá, přece, je-li tam podáno něco obecně, nebo méně přesně, dle rady Augustinovy prospěje „nahlédnouti do předešlého jazyka“.“