Ale neprosili. Mnoho jich bylo, a neměli, co by dělali. Chudákovi říkali: Modli se a pracuj! Ale sami se nemodlili a lenošili. Za to chytře ovládali všechen život českého lidu od kolébky až do hrobu: Za peníze křtili i pochovávali, zpovídali i hříchy odpouštěli. Lid byl hrubě neuvědomělý, k uctívání soch a obrazů modlářsky příchylný. Potulní kněží za peníze mu ukazovali „plénku Ježíšovu“, „mléko Matky boží“, „ubrus z poslední večeře páně“, „houbu podanou Kristu na kříži“, „krev Ježíšovu na hostii“…
Faráři zalepovali oči lidu úžasnou parádou při obřadech a pobožnostech, nedbajíce, že není pravého pozdvižení mysli k bohu tam, kde jsou pohřby s muzikami a průvody s družičkami, nebo kde do uší zaléhají zvuky varhan a klarinetu. Sami pak na farách pořádali hostiny, vedli bujný život s ženkami a chodili na lovy i turnaje. A při tom „poslední halířík, který si babička do šlojířku zavázala, aby jí ho zloděj ani loupežník nevzal, ten halířík vymámí na ní kněz a mnich§§,“ vyčítá jim Mistr Jan.
Veliké pohoršení lidu často dávali. Ludvík Kojata, farář z Podskalí, chodíval do Prahy vášnivě
