SVb patroCInIo natIVItatIs sanCtae DeI VIrgInIs MarIae[1].
Původní založení bylo ale k oslavě Nanebevzetí P. M., což se dle toho nápisu v Narození změnilo. Kůr s presbyteriem má znamenitou délku 90'.
Presbyterium jest něco užší než kůr, má totiž 28½' šířky v světlosti a 57' výšky. Z venku tvoří apsidu polookrouhlou, vnitř ale tvoří tři strany šestihranu. 33 asi 6' vysokých sloupků s nohami a hlavicemi v nejbohatším románském slohu, na nichž rozmanitě ozdobená široká římsa spočívá, tvoří skvostnou galerii okolo celého presbyteria. Uprostřed toho stojí se všech stran svobodně velký oltář s obrazem sv. Prokopa, opata Sázavského. Sáhá téměř až ke stropu, nejsa ovšem přiměřen chrámu tomu, a pochází z bývalého Benediktinského proboštství v Komarově u Brna. Za ním jest ohromné kulaté, ale zazděné okno s bohatou růžicí o dvanácti otvorech s překrásným lupením a hranitými pruty. Po pravé a levé straně presbyteria jsou podobná kulatá a otevřená okna ale bez růžic. Nahoře pod římsou zas otvírá se patero malých okének kulatých; římsa a klenba skvějí se bohatou a vznešenou stavitelskou ozdobou.
Toto mé suché popsání ovšem není s to, aby zbudilo v čtenáři onen hluboký cit, který toho prochvívá, kdo ponořen v pohledu na tolik krásy v posvátných těchto prostorách duši svou k Bohu povznáší. Morava může býti hrda, že takové dílo ve svém lůnu chová, tak výmluvného svědka starodávné zbožnosti a vysoce vzdělaného vkusu umění milovných tvůrcův jeho.
Nyní pozorujme zevnitřní podobu stavby.
Dvě vysoké věže na západním průčelí jsou díla novější: postavila je, jak jsme z nápisu vnitř kostela již poznali, Maria Anna Waldšteinka rozená kněžna Fürstenberkovna okolo r. 1750. Jejich všední báně mají podobu u nás všeobecně obvyklou, a ozdobeny jsou hodinovými ciferníky. Visí v nich jen dva zvony, malý ku každodenní potřebě, a větší, 16 centnýřů těžký, který sem přišel ze zrušeného kostela sv. Vácslava na Starém Brně. Nápis na něm jest:
Ave Sanctissima Maria Mater Dei Regina Coeli, Porta Paradisi, Mundi Spes. — ISIX. (1509.)
Celý chrám jest z čistě otesaných, šedivých žulovcův (jak v zdejší krajině se vyskytují) vystavěn: mnohá pasořitná rostlina do škulin zdí kořeny své zapustila, ano místy se i celé stromky zelenají, což ovšem obraz stavby oživuje a malířům obzvláště líbiti se může, nicméně v archaeologickém ohledu nemilý cit zpustlosti budí. Jižní strana chrámu přilehá k zámku, na severní straně jsou zdi levé boční lodi opěracími pilíři veskrz o dvou ústupech podepřeny, a tu odstává od nich podivný příbytek duchovního se zakrytým portálem, ku kterému se ještě vrátíme. Na římse pod střechou běží nepřetrženě románská obloučková obruba se zakulacenými konci, nad ní zubovaté vruby (Zahnschnitt), a nad těmi pilně tesaný pás z trnových, proplítaných prutů. Již tato římsa jest bohatý umělecký výtvor romanského stavitelství.
Nejkrásnější strana jest ale východní s hlavní a vedlejší levou apsidou (pravá schází). Tu vidíme šestihrané polosloupy, jichžto hlavice tvoří vždy tři podoby dětské zdviženýma rukama vespolek se držící, jež nahoře ještě poprsí anděla se spuštěnými perutěmi ochraňuje. Tyto obzvláštní hlavice sáhají až k římse pod střechu, která jest ještě bohatší nežli římsa boční strany. Nejzpodněji totiž běží obloučková obruba z trojnásobných pásků složená, růžicemi posázená, v dolejších koncích dvakrát vykroužená. Nad tím jde rovný pás s růžicemi, pak laločnatá lišta, konečně nejhořeji pod střechou široký pás s čistě tesaným, odstávajícím lupením. Sedlová střecha chrámu cihlovými kurkami jest kryta. Bujná zelenost stromoví, které zadní část chrámu obkličuje, zvyšuje ještě více dojem mistrovské té stavby.
Z toho sadu vchází se nyní v pozdějších časích prolomenou úzkou fortnou přes několik stupňů dolů do krypty, která zpodní prostoru celého kůru a presbyteria, pak levé boční apsidy (pod sakristií) zaujímá. Nemohu opominouti, vřelé díky své vysloviti ctihodnému zámeckému kaplanu, knězi Aloisiovi Schrotzovi, jehožto dobrotou mně všeliká pomoc k mému archaeologickému zpytování zde jakož i všeliké vysvětlení a pokynutí udíleny byly. Jeho přívětivosti děkuji živý, nepomíjející dojem, jakýž na mne pohled této veliké krypty měl, an ji pochodněmi osvětliti dal, abych svou ohlídku a své výkresy lépe vykonati mohl. Hlavní krypta jest 12' vysoká, 27' široká a 81' dlouhá, tedy v šířce o 1½' a v délce o 9' méně nežli hořejší kůr s presbyteriem. Z bývalých vedlejších dvou krypet zůstala jen ona na severní straně pod sakristií, a ta jest též 12' vysoká, 12' široká a 28' dlouhá. Jižní boční krypta byla spolu s hořejší apsidou v neznámém čase zrušena. V těchto zpodních prostorách spojuje se sloh románský s gotickým k harmonickému celku. Čtrnáct celých svobodně stojících sloupů ve dvou řadách, kromě nich čtyry dvěma pilíři sloučené sloupy, a 24 polosloupův při zdech, asi 6' vysokých, čtyrplochých s otupělými hranami z tvrdého pískovce tesaných, spočívá v hlavní kryptě na širokých, čtyrhraných ale nízkých podstavcích, majíce nohy své čtyřmi lupeny v rozích, a hlavice kalichové rovněž čtyrhrané, silně přehnuté a asi šesterým spůsobem lupení dle staršího spůsobu romanského střídavě ozdobené. Na těchto sloupích a polosloupích spočívá lehké křížové klenutí v lomeném oblouku s žebry ze žuly vytesanými, vyhraněnými laločky opatřenými. Podivno, že mezi těmi křížovými žebry vlastně žádného klenutí není, neboť mezery ve stropu mezi nimi jsou prkennými deskami druhdy pomalovanými zabedněny,
- ↑ Pod ochranou Narození svaté děvice Páně, Marie.
