Nejpřednější povinností každého nově vytvořeného státu jest zabezpečiti se zevně i uvnitř. Zevně stát náš byl zabezpečen vítězstvím a autoritou Dohody (neboť silně pochybuji, že bychom toho byli s naší armádou dokázali), zbývalo tedy zabezpečiti stát náš uvnitř. Bylo tedy nutno vybudovati stát. Ježto pak revolucí autorita státní byla ve značné míře otřesena, a povahou našeho státu jako státu svobodného svoboda státoobčanská byla již dána, bylo především nutno vvbudovati a posíliti autoritu státní.
Z počátku také se zdálo, že autorita státní bude postavena na bezpečné základy. Ale dnes, po dvouletém trvání naší republiky, dospíváme k smutnému poznatku, že autorita státní nejen není náležitě vybudována, nýbrž že stav, který nebyl nikdy uspokojivý, se čím dále tím více horší. Dnes má náš stát pramalou autoritu, právní řád se beztrestně porušuje, není u nás pořádku, není bezpečnosti ani právní ani majetkové, jednotlivci i davy osobují si práva příslušející pouze moci státní, jsou tu vlády vedlejší, které mají začasté větší moc výkonnou než samy orgány státní a úřady jsou proti tomu bezmocny, ba mnohdy i k všelikému takovémuto řádění nečinně přihlížejí.
Autorita státní klesá u nás dnes vůčihledě. A příčiny toho? Jsou celkem dvojího druhu: tkví jednak v chorobném stavu našeho veřejného života, jednak v samotných představitelích vlády.
Náš veřejný život trpí mnohými a vleklými chorobami, postrádá oněch zdravých základů, jakými se vyznačuje veřejný život ve státech spořádaných, na př. v Anglii.
