V životě každého státu se uplatňují dvě základní síly, které jsou velmi často v rozporu a na jichž vzájemném souladu závisí stálost státního zřízení. Síly ty jsou: autorita státní a svoboda státoobčanská. Obě tyto síly jsou různorodé: autorita státní vyžaduje od občanů státních poslušnost a podrobení se jejím příkazům, svoboda státoobčanská značí pak určitý okruh oprávnění, která příslušejí státním občanům a víží i samu státní moc znamenajíc určité obmezení státní moci. Uplatnění obou těchto sil jest k zdárnému vývoji a vybudování spořádaného státu nevyhnutelně třeba: stát bez autority jest hotová anarchie a bez svobody státoobčanské jest to despocie, ať již určitého jedince, ať určité třídy neb vrstvy obyvatelstva. Ovšem, neuplatňují se tyto síly v různých obdobích časových a v různých formách státních stejnou měrou: ve státu nesvobodném klademe více důraz na svobodu státoobčanskou, ve státech svobodných, kde svoboda státoobčanská jest dána již samou povahou státu, usilujeme o posílení autority státní.
Tak jest tomu i ve státu našem. Stát náš vznikl revolucí, státním převratem, kterým země koruny české a Slovensko prohlášeny byly za zbaveny všech úvazků, jež je poutaly k monarchii rakousko-uherské a k dynastii a ustaveny jako samostatný svrchovaný stát.
