barbarství, odporující i nejprimitivnějším pojmům lásky k bližnímu a společenského života. Jest vzbuditi v národu lásku ke státu a porozumění pro povinnosti vůči státu; jest z jeho vědomí vymýtiti od starého Rakouska dochovanou nechuť ke státu a ke všemu, co státním se zove, jest nejširší vrstvy lidové přesvědčiti o tom, že stát a národ jest dnes v podstatě totéž a že každý občan státní jest pomyslnou částicí svrchovaného státu a svobodného národa. Nutno zvýšiti úroveň mravnosti, pěstiti smysl pro osobní odpovědnost a cit právní, rovněž i vědomí státoobčanské pospolitosti.
Takto tedy úsilovnou výchovou nutno národ činiti schopným samostatného státního života a převýchovou pro stát učiniti z něho silnou oporu autority státní. Avšak neméně i vláda jest povinna dostáti všem svým závazkům vůči státu, uvědomiti si svoji povinnost vládnouti, pečovati o povýšení a utvrzení autority státu, šetřiti bedlivě ústavy a zákona, a vésti správu státní ve smyslu naprosté sociální spravedlnosti.
To vše není úkol lehký, a bude to ještě nějaký čas trvati, než dojdeme cíle výše uvedeného. Ale já jsem pevně přesvědčen, že tohoto cíle se dosáhne a že autorita státu československého opřena o uvědomělé a politicky vyspělé občanstvo a udržována spořádanou a svých povinností dbalou vládou, bude postavena na bezpečné a pevné základy. Jeť autorita státní základem spořádaného státu a nezbytnou podmínkou jeho životnosti. Bez ní stát propadá anarchii a přestává býti státem. A já pevně věřím v budoucnost našeho státu. Národ, který déle jednoho tisíciletí jest
