Ač potřeba jest ovce zaštítiti,
též vlkům nelze vůbec ublížiti.
Tož zahájili radu v hustém lese;
tam právo vážili a soudili,
až všecka konečně se moudrosť v zákon snese.
Zde slovo od slova, jak zákon zvroubili:
„Jak páchne k stádu vlk, to v kteroukoli dobu,
jak na ovci by vztábl zub či pěsť,
tu ovce práva jesť,
jej, nehledíci na osobu,
hned chytiť za límec a dostaviti k soudu
v les sousední neb v pastuchovu boudu!“
Nic nelze přidati, nic vzíti v zákoně.
Jen podnes oko moje vídá —
ač vlkům prý nic nedarují —
ať ovce žaluje neb odpovídá,
že vlci ovce ku své ouhoně
přec do lesa jen zatahují.
6. Sedlák a Pes.
K sedláku, velkému hospodáři,
zámožného statku vlastníku,
do služby se hlásil s úslužnou pes tváří,
slibuje, že bude po svém návyku
stříci dvůr a péci chléb,
a krom toho pleti, polévati v sadě.
„Nesmysl, toť pravdě na poškleb!“
