Tato stránka nebyla zkontrolována
a nikdo příště již netroufal pokusiť
se o tak velké prohřešení.
„A uvidím-li já, že malý jeho trest,
vše soudce pověsím kol stola, na svou česť!“
Ta hrozba soudce divně vnadí:
pot strachem na nich vstává mrazivý,
tři dni tři noci soud se radí,
ký na zločince trest vyřknouti pravdivý.
Je trestů na tisíc; však zkusenosť je učí,
že přece jimi lid se zlému neodučí.
Nicméně na konec Bůh vnuknutí jim slal.
V soud škůdce zavolali na slyšení
soudního pořízení,
jímž po společném usnesení
jej odsoudili, vše tři by si ženy vzal.
Lid rozsudku se toho uděsil,
a čekal, zda je král vše pověsiti velí.
Než jedva pátý den se bělí,
náš trojženec se oběsil.
A tolik strachu pak ten výrok rozesil,
že od těch dob si nikdo v této říši
tři ženy vzíti nepospíší.
