Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/58

a při tom, velký malý vede řeči
jen o nich, o nich mluví jen.
Proč k Oslům jsi tak nevlíden,
že nikdo cti jich nedal cechu.
že nikde o nich ani slechu?
A kdybych s telátko jen vzrůstu svého měl.
těm hrdým Pardalům a Lvům bych pověděl,
a všecken svět by pak mně záviděl.“
Co den, to znovu
svou stejnou Perunovi pěl,
a tak už konečně mu zprotivěl,
že raději již prosbu na Oslovu
dal Perun, světa pán,
a stal se Osel zvěrem vysokým,
a nad to nadán byl tak hlasem divokým,
že ušatý náš velikán
strach trousil v pole, luh i lán.
„Ké zvíře to? ký rod a kmen?
viď, zubáč je, a roháč, hrozný, viď?“
nu, o Oslu jen řeč, a s jinou pryč se kliď!
A konec toho byl? Než minul rok a den,
kdo Osel jesť, vám každý poví.
Náš Osel pro hlouposť svou vešel ve přísloví,
a bit je dost a dosti dřen. —
Žádoucí v hodnostech a v rodě výška jesť:
než co v ní užitku, když duše nízka jesť?