Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/50

„Hej, stůjte braši! vzkřikne Op jim chvatně,
jak má to býti pěkně? zasedli jste špatně;
bas proti altu seď — tak, kmotře, dostačí;
já proti sekundu — a za partesy!
to muzika vám bude jinačí,
teď poskočí si hory, lesy.
Jak sedli, kvartet začali,
a přec zas špatně nabrali.
„Již mám to, zdrávi zahrali!
tu vzkřikue Osel; půjde nám to ladem,
jak zasedneme řadem.“
Hned Osla poslechli, usedli pěkně v řad,
a přece kvartet nešel na soulad.
Tož horší nežli dříve začly rozhovory
a spory,
jak kdo by seděť měl.
Na křik ten náhodou sem slavík přiletěl.
Tu všickni s prosbou naň, by rozhodl je znale.
„Měj chvilku strpení, tak prosí vytrvale;
a kvarteto nám do pořádku dej.
Not máme dosť a o nástroje hej,
jen rci, kde kdo své místo měj.“
— „Ba muzikantem býť, je znáti hudbu zrale,
a míti něžnější sluch do uší,“
tak slavík družstvo poučí;
Vy, jakkoli se rozsadíte,
v tom nic kalého nespravíte.“