a třebas usni, oddechni,
a já tě v prázdni své chci věrně stříci tady.‘
Dal Poustevník si říci: lehl kmet,
a zívnuv usnul hned.
Dlí Miška na stráži, ba k práci hned se točí,
neb spáči na nos moucha skočí.
On mouchu odžene,
a jen se ožene,
již moucha na tváři. Zas máchne — moucha znova
na nose příteli,
vždy protivněji bzí mu v průčelí.
Tu Miška náš, ni nepromluvě slova,
ozbrojí tlapu těžkým křemenem,
přisedne na bobek, a jedva dýše
si myslí: ‚Tiše jen, však já tě skrotím v pýše!‘
A spatřiv na čele, jak moucha tam se kníše,
seč byl, i bouchl v čelo kamenem.
Tak případen byl ráz, že z lebky střep byl pouhý,
a zůstal Miškův druh tam spáti na čas dlouhý.
22. Mravenec a Cvrček.
Skočný koník, Cvrček malý,
celé léto svou si pěl,
v radostech si nevzpomněl,
že se zima na práh valí.
