Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/40

buď místa nebylo slušného v okole,
ni skála žulová, ni dubu vrchol znojný.
Nevím, co zamýšlel: leč jen co poseděl
tam chvilku král-Orel,
hned na stodolu zase jinou přeletěl.
Ten vidouc přelet kvočna chocholatá
tak praví paní kmotrové:
„Nač v také cti jsou Orlové?
snad pro let svůj, má drahá, kropenatá?
nu věru, kdybych zachtěla,
se střechy na střechu i já bych vletěla.
Ba, příště nebudeme také nedojípky.
Toť, klásti Orly výš než sebe — kdež?
Což mají více noh? jim oči tolikéž.
a právě viděla jsi též,
že zrovna lítají tak nízko jako Slípky.“
Jí Orel odvětí, tím zhrdna klábosem:
„Tys práva, chodíš za nosem.
Slyš: mnohdy níže Kur se Orel snese,
však nikdy do oblak se Slípka nepovznese.“ —
Když o talentech veda soud
jich stíháš slabosti, to marnou strojíš píli:
než znamenaje v nich, co krásy jesť a síly,
jich různé přednosti, ty uměj postihnouť.