Tato stránka nebyla zkontrolována
XLVII.
1.
Když moje drsné dláto z kamene
tvar lidské tváře tesá namáhavě,
za vůdcem spěje, jenž je vede právě
za každým hnutím mého ramene.
Však ono v záři nebes plamenné
to sebe i nás tvoří k svojí slávě,
já sílu svoji z něho čerpám hravě,
jen dlátem dláto můž’ být stvořené.
