činy země vládařství tvé.
9Roztlučuješ je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10A protož králové usrozumějte sobě; vyučujte se soudcové zemští.
11Služte Hospodinu v bázni a veselte se s třesením;
12líbejte Syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě,
13jakžby se málo jen zapálil hněv jeho; blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Žalm 3.
Člověče pobožný I. když vidíš nepřátel a) i množství b) i opovážlivé rouhání, II. co učiníš? Odvolaje se na Boha a) vzpomínám sobě, že i α) prvé aa) volajícího mne vyslýchal, bb) mne sobě dnem nocí poručena měl, β) nyní pak to dáli chce, aby mne ani tisícové vojska neublížili; b) probuzuji se také, abych α) vroucně pomoci od toho žádal, který prvé pomáhal, a β) důvěřil se tomu, kterýž jest i spasení i požehnání lidu svého.
1Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.
2Hospodine, což jsou mnozí nepřátelé moji, jak mnozí povstávají proti mně? 3Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. 4Ale ty Hospodine jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. 5Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Selah. 6Já jsem lehl a spal jsem i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. 7Nebuduť se báti mnoha tisícův lidí, 7 kteříž se víikol kladou proti mně. Povstaniž Hospodine, zachovej mne Bože můj! 8kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážels. 9Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Selah.
Žalm 4.
Před Boha předstupuješ? Šetř tedy, aby 1) v pokoře, s připomínáním jeho dobrodiní, smilování sobě žádaje, 2) doufanlivě A) i proti nepřátelům svým se opatřil, a) ukazováním jejich všetečné drzosti, α) již dobře Bůh přetrhne, β) jíž věřící ujdou; b) výstrahy dáváním, aby α) od předsevzetí upustili, povážíce je v svědomí svém, β) ku pobožnosti se odevzdali; B) i čehož a) potřebuješ, hledal. Polřebíť pak jest ne tak chleba, jako milostivého Pána na nás patření, tomu dobrému zajisté zdaž se co vrovná? b) docházíš, užíval; a toť jest pod ochranou Páně odpočívati.
1Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.
2Když volám, vyslyš mne Bože obhájce spravedlnosti mé; ty, kterýž jsi mi v úzkosti prostranství spůsoboval, smiluj se nade mnou a vyslyš modlitbu mou. 3Synové lidští, dokavadž sláva má v potupě bude? dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Selah. 4Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého; vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu. 5Uleknětež se tedy a nehřešte;
9. je, t. ty zpurné a nenapravitelné, o nichž s počátku žalmu. — železným, t. mocí svou.
10. usrozumějte: opatrní buďte. — vyučujte: dejte se vésti, upamatovati, cvičiti a trestati.
11. s třesením, t. tak jemu služte a jej ctěte, abyste se ho báli a nesměli hřešiti; veselte se, protože takového krále máte; však to vaše veselí ať není rozpustilé, ale s bázní spojené.
12. líbejte, t. s milostí se mu poddejte a za krále přijměte. Nebo políbení v krajinách těch znamením poddanosti bylo. Gen. 41, 40. — cestě, t. v svém zlém předsevzetí a obcování.
13. doufají, J. utíkají se k němu: tak i jinde často.
Žalm 3. Modlitebný.
3. o duši, J. duši mé, t. mně. — pomoci, H. spasení, vysvobození.
4. povušuješ etc., t. smutného obveseluješ.
5. vyslyšel, J. odpověděl. — svaté, H. svatosti.
6. zdržoval: podpíral, opatroval.
7. vůkol etc.; nepřátelsky obleliU mne. — zachovej: vysvoboď.
8. líce: čelisti. — zvyrářels, H. polámal, t. jako zvěři líté, aby škoditi nemohli.
9. Tvéť etc., H. Hospodinovo jest, J. u Hospodina.
Žalm 4. Modlitebný, vyučující a v doufání ustanovující.
1. Přednímu, H. Lamnatseach, viz o tom v předmluvě.
2. spůsoboval, t. ze soužení vysvobozoval.
3. lidští, H. muže, t. mocní, knížata, t. vy, kteříž zpoléhajíce na moc královskou proti mně pyšně se pozdvihujete, a zdá se vám, že jste muži. — v potupě, t. u vás.
4. milého, t. mne, jakožto krále, jehož ustanovil, J. svatého, H. chasid, kteréžto slovo znamená: svatý, dobrotivý, milosrdný, účinný, a v tom smyslu často i Bohu i lidem se přidává. Též znamená často i toho, kdož té dobrotivosti, milosrdenství neb milosti účasten bývá, jako i tuto. Tak Žalm 85, 2.
5. Uleknětež: kormuťte, pohněte, J. hněvejte. — přemyšlujte, H. mluvte. — svém, t. i v ten čas i na tom místě, když a kdež odpočíváte, na vůli boží pamatujte. — umlkněte, t. neprotivte se více Bohu. 8
