Stránka:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 1.djvu/583

Tato stránka nebyla zkontrolována

Hlava 11.

1) Tobiáš přibližuje se k Ninive, a) nechav Saru pozadu b) sám s Rafaelem napřed šel; 2) Rafael jemu připomenul, coby s tou žlučí činiti měl; 3) Tobiáš starý s manželkou svou a) s radostí je přivítal, b) k zraku zase přišel, c) Boha chválil, d) nevěstu svou přivítal, e) svadbu synu svému učinil.


1 A když zase se navracovali, přišli k Chararanu, jenž jest u prostředku cesty proti Ninive, jedenáctého dne. 2 Tedy řekl anděl: Bratře Tobiáši! víš, kteraks opustil otce svého. 3 Protož, zdá-liť se, pojďme napřed a poznenáhlu ať za námi jde čeládka s manželkou tvou i s dobytkem. 4 A když se to líbilo, aby šli na před, řekl Rafael k Tobiášovi: Vezmiž sebou žluč rybí, neboť bude potřebná. I vzal Tobiáš tu žluč a brali se na před. 5 Matka pak jeho Anna seděla na každý den u cesty na vrchu hory, s kteréž mohla spatřiti daleko. 6 I když s toho místa vyhlédala, již-liby šel, uzřela je zdaleka a ihned poznala, že syn její jde, a běžíc domů pověděla muži svému řkouc: Ai, již zde syn tvůj. 7 I řekl jest Rafael k Tobiášovi: Jak brzo vejdeš do domu svého, ihned pomodli se Pánu Bohu svému a poděkuje jemu, přistoupíš k otci svému a políbíš jej, 8 a ihned pomažiž očí jeho touto žlučí rybí, kterouž neseš s sebou. Věz zajisté, že ihned otevrou se oči jeho a uzříť světlo nebeské otec tvůj a pohledě na tebe radovati se bude. 9 Tedy předběhl psík, kterýž s nimi byl na cestě, nejprv domů, a jako posel předběh ocasem vrtě radoval se. 10 Tedy vstav otec slepý, počal chutně jíti urážeje se v nohy a dav služebníku ruku, aby jej vedl, vyšel v cestu synu svému, 11 a přijav jej políbil ho s manželkou svou a jali se plakati pro radost. 12 A když pomodlili se Bohu a poděkovali, seděli spolu. 13 Tedy vzav Tobiáš žluč rybí, pomazal oči otce svého 14 a ponechal tak jako téměř za půl hodiny. I počalo bělmo s očí jeho jíti jako mázdřička vaječná. 15 A ujav ji Tobiáš strhl s očí jeho a ihned zrak přijal. 16 I chválili Pána Boha, on i manželka jeho a všickni, kteříž znali ho. 17 Tobiáš pak řekl: Chválím tě Pane Bože israelský a děkuji tobě, že jsi ty mne potrestal a ty jsi mne uzdravil, a ai, já teď vidím Tobiáše syna svého. 18 Po sedmi pak dnech přišla i Sara žena syna jeho i všecka čeleď i dobytek ve zdraví, i velbloudové, i peníze veliké po ženě přineseny jsou, i také ty peníze, kteréž byl vzal od Gabele. 19 I rozprávěl Tobiáš rodičům svým všecka dobrodiní boží, která učinil s ním skrze tohoto člověka, kterýž ho vedl. 20 Tedy přišli Achior a Nabat přátelé Tobiášovi radujíce se s ním ze všech dobrých věcí, kteréž Bůh učinil při něm. 21 A za sedm dní hodujíce všickni s radostí velikou veselili se.



Hlava 11.

1 I brali se, až se přiblížili k Ninive. 2 Řekl pak Rafael k Tobiášovi: Víš, bratře, jaks opustil otce svého? 3 Běžme napřed před ženou tvou a připravme dům. A vezmi do ruky žluč rybí. 4 I šli a šel psík za nimi. 5 Anna pak seděla, vůkol hledíc syna svého na cestě, a poznavši že jde, řekla otci jeho: 6 Ai, syn tvůj jde a člověk, kterýž byl šel sním. 7 Rafael pak řekl: Vím já, Tobiáši, že otevře oči otec tvůj. 8 Protož ty pomaž žlučí touto oči jeho. A když jej svěděti bude, potře je a sejma bělmo uzří tě. 9 A vyběhši Anna padla na šíji syna svého a řekla jemu: Uzřelať jsem tě, synáčku, nechť již umru, I plakali oba. 10 Tobiáš pak vyšel ke dvorům a poklesl se. Ale syn jeho přiběhl k němu, a uchytiv otce svého vkropil tu žluč do očí otce svého řka: Doufej, otče! Když ho pak svědělo, potřel očí i sloupilo se s koutků očí jeho bělmo; 11 a uzřev syna svého padl na šíji jeho a plakal. 12 I řekl: Požehnaný jsi Bože a požehnané jméno tvé na věky, a požehnaní všickni svatí andělé tvoji; potrestav zajisté smilovals se. Nebo ai, vidím Tobiáše syna svého. 13 I všed do domu syn jeho raduje se, a zvěstoval otci svému veliké věci, kteréž se staly v zemi medské. 14 Tedy vyšel Tobiáš vstříc nevěstě své, raduje se a dobrořeče Bohu, k bráně ninivetské. I divili se, kteříž jej viděli chodícího, že viděl. Ale Tobiáš vyznával před nimi, že se smiloval nad ním Bůh. 15 A když se přiblížil Tobiáš k Saře nevěstě své, požehnal jí řka: Zdráva přicházela (Vítej), milá dcero! Požehnaný Bůh, kterýž tě přivedl k nám, i otec tvůj a matka tvá. I měli radost všickni bratři jeho, kteříž byli v Ninive, 16 V tom přišel Achior a Nabat syn bratra jeho; 17 i učiněna jest svadba Tobiášovi s veselím za sedm dní.