pobízel, aby sedli za stůl,
10 řekl Tobiáš: Tutoť já dnes nebudu píti ani jísti, až prosbu mou uslyšíš a až mi slíbíš dáti Saru dceru svou.
11 To slovo uslyšev Raguel ulekl se věda, co se bylo přihodilo oněm sedmi mužům, kteříž vešli k ní; i jal se obávati, aby i tomuto téhož se nepřihodilo. A když sám v sobě mysle dlouho pochyboval a nedal žádné odpovědi Tobiášovi,
12 řekl mu anděl: Neboj se dáti dcery své jemu; nebo tomuto bojícímu se Boha usouzena jest za manželku dcera tvá, a protož jiný nemohl jí míti.
13 Tedy vece Raugel: Nepochybuji, že Bůh modlitby mé a slzy propustil před obličej svůj;
14 věřím také, že i Bůh spůsobil to, že jste vy přišli ke mně, aby tato spojena byla příbuznosti své vedle zákona Mojžíšova; protož nyní nepochybujž, ale jist buď, že ji tobě dám.
15 A ujav pravou ruku dcery své dal ji v pravici Tobiášovu řka: Bůh Abrahamův, Bůh Isakův a Bůh Jakobův budiž s vámi a on sám spojiž vás a naplniž požehnání své nad vámi.
16 A v tu dobu vzavše list učinili zápis manželstva,
17 a potom teprv hodovali chválíce Boha.
18 Tedy Raguel povolav k sobě Anny manželky své přikázal jí, aby připravila jiný zvláštní pokoj;
19 do něhožto když uvedla Saru dceru svou, ona plakala.
20 I řekla jí: Silnou naději měj dcero má. Pán nebeský dejž tobě radost za zármutek, kterýž jsi dříve trpěla.
Hlava 8.
I. Tobiáš všed se Sarou do pokojíka, a) srdce rybí a játra na uhlí vložil, b) ďábelství zapudil, c) Pánu Bohu se modlil, d) od smrti zachován. II. Raguel dověděv se, že Tobiáš živ zůstal, 1) Pána Boha z toho chválil, 2) hrob zametati rozkázal, 3) svadbu Tobiášovi učinil.
1 A když bylo po večeři, uvedli k ní mládence. 2 Tedy rozpomenuv se Tobiáš na řeč andělovu vyňal z tobolky své částku jatr rybích a vložil ji na uhlí živé. 3 A anděl Rafael ujav ďábla svázal ho na poušti svrchní egyptské. 4 Tedy počal napomínati panny své Tobiáš a řekl jí: Sáro vstaň a modleme se Pánu Bohu dnes, zítra a po zejtřku; nebo po tyto tři noci s Pánem Bohem se spojujeme; a když bude po třetí noci, v našem budeme manželstvě. 5 Synové zajisté svatých lidi jsme a nemáme se tak spojiti jako pohané, ježto neznají Boha. 6 A vstavše spolu modlili se Bohu snažně, aby zdraví dáno bylo jim. 7 I řekl Tobiáš: Pane Bože otcův našich! chvalte tebe nebe i země i moře i studnice i řeky i všecka stvoření tvá, kteráž v nich jsou. 8 Ty jsi stvořil Adama ze země a dal jsi jemu pomocnici Evu. 9 A nyní Pane, ty víš, že ne pro smilstvo pojímám sestru svou za manželku,
řekl Rafaelovi: Azariáši bratře mluv o to, o čem jsi pravil na cestě, a nechť jest dokonána ta věc. I oznámil tu věc Raguelovi. 10 Tedy řekl Raguel Tobiášovi: jez a pij a buď (Ř. sladce buď, tak níž) vesel; toběť náleží dcerku mou vzíti; 11 avšak povím pravdu: dal jsem byl dcerku mou již sedmi mužům; a když vešli k ní, zemřeli té noci. Ale nyní buď vesel. 12 Tobiáš pak řekl: Neokusím ničehož zde, dokudž postavíce se smlouvy neučiníte se mnou. I řekl Raguel: Vezmiž (Ř. Odnes, tak níž) ji již nyní podlé práva (Ř. soudu), ty jsi bratr její a ona sestra tvá. 13 Milosrdný pak Bůh dejž vám prospěch v nejlepších věcech. 14 A když povolal Sáry dcery své, přišla k otci svému; 15 kterýžto vzav ruku její dal ji Tobiášovi za manželku a řekl: Ai, podlé zákona Mojžíšova vezmi ji a doveď k otci svému. I požehnal jim. 16 Potom zavolal Edny manželky své, a vzav knížky sepsal zápis a spečetil. 17 I počali jísti. 18 Opět zavolal Raguel Edny manželky své a řekl jí: Sestro, připrav jiný pokoj a uveď ji tam. 19 Kterážto učinila, jakž řekl, a uvedši ji tam plakala, a setřevši (Ř. přijavši) slzy dcery své 20 řekla jí: Dobré mysli buď, dcero! Pán nebe i země dejž tobě radost místo zámutku tvého tohoto. Dobré mysli buď, dcero!
1 Když pak povečeřeli (Ř. dokonali večeři), uvedli Tobiáše k ní. 2 Kterýžto jda zpomenul na slova Rafaelova, a vzav uhlí (Ř. popele) ku kadění vložil na ně srdce rybí a játra a zakadil. 3 A když učilo ďábelství to vůni, uteklo se do horních stran Egypta, i svázal je anděl. 4 A když zavříni byli oba, vstoupiv Tobiáš na lože řekl: Vstaň, sestro, a pomodleme se, aby se smiloval nad námi Pán. 5 I počal Tobiáš mluviti: Požehnaný jsi Bože otcův našich a požehnané jméno tvé svaté a slavné na věky! Chvaltež tě nebesa i všecka stvoření tvá. 6 Ty jsi učinil Adama a dal jsi mu pomocnici Evu, manželku jeho za podporu, z nichž pošlo pokolení lidské (Ř. učiněno jest símě lidí). Ty jsi řekl: Že není dobré, býti člověku samotnému, učiňme mu pomoc podobnou jemu. 7 Nyní tedy. Pane, já ne pro smilství beru sestru svou tuto, ale v upřímnosti (Ř. v pravdě). 8 Rozkažiž smiluje se nade mnou, ať se s ni sstarám. I řekla s ním Sara: Amen. A spali oba té noci. 9 Vstav pak Raguel odšel a vykopal hrob řka: Neumřel-li i tento?