pros jeho, ať cesty tvé spravuje, a všecky rady tvé ať v něm zůstávají.
21 Oznamuji také tobě synu můj, že jsem dal deset hřiven stříbra, když jsi ještě byl nemluvňátkem, Gabelovi v Ragesu městě medském, a list jeho aneb zápis mám u sebe;
22 a protož postarej se, kterakby k němu dojda vzal od něho prvé řečený počet stříbra a navrátil jemu list jeho.
23 Neboj se můj synu; ačkoli chudý život vedeme, ale mnoho dobrého míti budeme, jestliže se báti budeme Pána Boha a jestliže varovati se budeme každého hříchu a budeme-li dobře činiti.
Hlava 5.
I. Tobiáš mladý ohlásiv se otci v poslušenství a vzav od něho zápis, 1) hledal tovaryše do Ragesu, nalezl Rafaele, 2) k otci svému jej přivedl. 3) Otec vyptav se na rod Rafaelův, 4) a omluviv se jemu, 5) smlouvu s ním o mzdu učinil, 6) syna svého s ním na cestu vypravil. II. Matka pro odchod syna svého plačící od Tobiáše potěšena.
1 Tedy odpověděl Tobiáš otci svému řka: Všecky věci, které jsi mi přikázal, učiním otče, 2 ale kterak doptám se stříbra toho, nevím. On o mně nic neví, a já jeho také neznám. Které znamení dám mu? Ale ani cesty, kudybych tam měl jíti, neznám. 3 Tehdy otec jeho odpověděl a řekl: List zajisté jeho u sebe mám, kterýžto když jemu okážeš, ihned navrátí peníze. 4 Ale vyjda nyní poptej sobě nějakého věrného muže, ježtoby s tebou šel z nájmu, aby dokavadž jsem ještě živ, vzal to stříbro, 5 Tedy vyšed Tobiáš 'nalezl mládence krásného, an podpásav 'se stojí, a jako hotového jíti na cestu. 6 A nevěda žeby anděl boží byl, pozdravil ho a řekl: Odkud tebe máme dobrý mládenče? 7 A on odpověděl: Ze synův israelských jsem jeden. Vece jemu Tobiáš: Znáš-li cestu, kteráž vede do Ragesu města medského? 8 Jemužto odpověděl: I já znám a po těch cestách často jsem chodil, a bydlel jsem u Gabele bratra našeho, kterýž bydlí v Ragesu městě Medských, kteréžto položeno jest na hoře Ekbatana. 9 Je mužto Tobiáš vece: Počkej na mne tuto maličko, prosím, až půjdu a povím tyto věci otci mému. 10 I všed Tobiáš pověděl jest všecky tyto věci otci svému, kterémžto podiviv se otec prosil, aby všel k němu. 11 I všel jest k němu a pozdravil ho řka: Radost budiž tobě vždycky. 12 Vece Tobiáš: Jakátě mi radost, poněvadž v temnostech sedím a světla nebeského nevidím? 13 Jemužto vece mládenec: Mejž silnou naději, že tudiž vskoře budeš uzdraven od Pána Boha. 14 I vece mu Tobiáš: Budeš-li moci dovésti syna mého ke Gabelovi do Ragesu města medského? A když se navrátíš, zaplatím tobě mzdu tvou. 15 I řekl mu anděl: Jáť dovedu ho i zase zdráva k tobě přivedu.
stezky tvé i předsevzetí tvá dobře se podařila. Nebo žádný národ nemá rady, ale sám Pán dává všecky dobré věci, a kohož chce snižuje, jak chce. Protož nyní synáčku pomni na přikázaní má, a nechať nebývají vymazána ze srdce tvého. 21 Takéť již oznamuji o desíti hřivnách stříbra, kteréž jsem dal schovati (Ř. složil) Gabaelovi synu Gabriovu v Ragesu městě medském. 22 A nebojž se, synáčku, že jsme ochudli; hojně máš, bojíš-li se Boha, a odstupuje od všelikého hříchu, budeš-li činiti líbeznou vůli jeho (Ř. líbeznost před obličejem jeho).
1 Tedy opovidaje Tobiáš řekl: Otče, učiním všecko, což jsi mi přikázal. 2 Ale jak budu moci vzíti peníze, poněvadž ho (t. Gabaele) neznám? 3 I dal jemu otec zápis a řekl mu: 4 Pohledej sobě člověka, kterýž by šel s tebou, a dám jemu mzdu, dokudž jsem živ, a jdi vezmi ty peníze. 5 Protož odšed hledat člověka našel Rafaele, kterýž byl anděl; 6 ale Tobiáš nevěděl. I řekl jemu: Mohl-liby jíti se mnou do Ragesu města medského a jsi-li povědom těch míst? 7 Jemuž řekl anděl: Půjdu s tebou, nebo u Gabaele bratra našeho býval jsem. 8 I řekl jemu Tobiáš: Počkej na mne, až povím otci svému. Kterýžto řekl: Jdi a neprodlévej. 9 A všed do domu řekl otci: Ai, nalezl jsem, kdoby šel se mnou. On pak řekl: Zavolej ho ke mně, abych přezvěděl, z kterého jest pokolení, a jestli věrný, aby šel s tebou. I zavolal ho. 10 Tedy všel a pozdravili se vespolek. 11 I řekl jemu Tobiáš: Bratře, z kterého pokolení a z které rodiny jsi ty? Oznam mi. 12 Kterýžto řekl: Pokolení-li a rodiny hledáš, čili posla (Ř. nájemníka), kterýžby šel se synem tvým? Dí jemu Tobiáš: Chci, bratře, zvěděti o rodu tvém a jméně. 13 On pak řekl: Já jsem z rodu Azariáše a Ananiáše toho velikého a bratra tvého. 14 I řekl Tobiáš: Zdráv přicházel, bratře! 15 ale nehněvej se na mne, že jsem chtěl o pokolení a rodu tvém vyzvěděti. Ty jsi bratr můj z poctivého (Ř. pěkného) a dobrého rodu. Známť já Ananiáše i Jonatana syny Samáše onoho velikého; neb jsme chodívali spolu do Jerusalema klanět se Pánu nosíce prvotiny a desátky úrod. A oni nepobloudili poblouzením bratří našich. Z kmene znamenitého (Ř. z kořene velikého) jsi bratře. Ale pověz, jakouť mám mzdu dáti? Dámť drachmu na den a jiné potřeby, jako i synu svému, a ještě přidám nad mzdu, jestliže se ve zdraví navrátíte. I smluvili se tak.