jsme u vězení a rozptýlení i v smrt, i v rozprávku a pohanění všem národům, mezi kterýmižto rozptýlil jsi nás.
5 A nyní Pane velicíť jsou soudové tvoji; neb jsme nečinili vedlé přikázaní tvých a nechodili jsme upřímě před tebou.
6 Protož nyní, milý Pane, vedle vůle tvé učiniž se mnou milosrdí a kaž v pokoji vzíti ducha mého; lépetě mi zajisté umříti, nežli živu býti.
7 Téhož dne také přihodilo se, že Sara dcera Raguelova v městě medském, i ona také slyšela pohanění od děvky jedné otce svého,
8 že vdána byla za sedm mužův a Jábel jménem Asmodeus zdávil je ihned, jakž brzo vešli k ní.
9 A protož když za to hanění kárala tu děvku, odpověděla jí řkouc: At více neuzříme z tebe syna ani dcery na zemi, vrazednice mužův svých!
10 Zdali i mne chceš zamordovati, jakož jsi zamordovala sedm mužův? To Sara uslyševši vstala a šla do svrchního pokojíka domu svého a tři dni a tři noci nejedla ani nepila;
11 ale na modlitbě trvajíc s pláčem prosila Boha, aby od toho pohaněni byla osvobozena.
12 I stalo se dne třetiho, když dokonala modlitbu chválící Boha,
13 i řekla: Požehnané jest jméno tvé, Bože otcův našich, kterýžto, když rozhněváš se, milosrdenství učiníš a v čas zarmoucení hříchy odpouštíš těm, kteříž volají k tobě.
14 K tobě Pane Bože tvář svou obracuji, k tobě očí mých pozdvihuji
15 a prosím, milý Pane, aby z pohanění tohoto vysvobodil mne, aneb zajisté ze světa pojmi mne.
16 Ty víš Pane Bože, žeť jsem nikda muže nepožádala, ale čistou duši jsem zachovala tobě ode všeliké zlé žádosti.
17 Nikda jsem se nepřitovaryšila těm, ježto hrají, aniž jsem měla spolku s těmi, kteříž v lehkostech chodí.
18 Muže pak s bázní tvou a ne s chlipností přivolila jsem pojíti;
19 protož aneb já jsem byla nehodná jich, aneb snad oni mne důstojni nebyli, nebo snad muži jinému zachoval jsi mne.
20 Neníť zajisté na moci člověčí rada tvá;
21 ale totoť má za jistotu míti každý, kdož tobě slouží, že život jeho, ač zkušený bude, odplatu vezme, a bude-li v zármutku, zproštěn bude, a pakli bude v kázni, k milosrdenství tvému slušné bude přiveden.
22 Nebo ty nekocháš se v zatracení našem; nebo po bouři činíš utěšení, a po pláči a kvílení potěšení vléváš.
23 Budiž jméno tvé, Pane Bože israelský, požehnáno na věky!
24 V ten čas uslyšána jest modlitba obou dvou, Tobiáše a Sary před obličejem slávy nejsvětějšího Boha;
25 a poslán jest anděl boží Rafael, aby uzdravil oba dva, jichžto v jeden a týž čas modlitby obou před obličejem božím ohlášeny byly.
vydal jsi nás v roztrhám a v zajeti, i na smrt a v přísloví posméšné (Ř. utrhání) všechněm, mezi nimiž rozptýleni jsme. 5 Protož nyní jakž mnozí jsou soudové tvoji a praví, tak se mnou učiň pro hříchy mé i otcův mých; poněvadž jsme nevykonávali přikázání tvých [nebo nechodili jsme v pravdě před tebou]. 6 Nyní tedy podlé líbezné vůle (Ř. líbeznosti před tebou) učiň se mnou, rozkaž vzíti ducha mého, abych rozdělen jsa obrácen byl v zemi, poněvadž mi jest užitečněji umříti, nežli živu býti; nebo utrhání lživá slyšel jsem a zámutek veliký obklíčil mne (Ř. jest ve mně). Rozkažiž, abych již zproštěn byl trápení (Ř. mučení) tohoto a přišel k věčnému místu; neodvracujž tváři své ode mne. 7 V tentýž den přihodilo se dceři Raguelově Sáře v Ekbataně městě medském, že i jí utrháno bylo od děvek otce jejího; 8 [nebo vdaná byla za sedm mužů, ale Asmodeus, zlé dábelství, zbilo je, prvé nežli se sešli s ní, jakž bývá s ženami]. 9 Říkali zajisté jí : Což nerozumíš, že jsi podávila muže své? 10 Již jsi sedm mužův měla, a ani po jednom z nich jména nemáš. 11 Pročež nás mrskáš (biješ) pro ně, poněvadž zemřeli? Táhniž za nimi, abychom neviděli syna tvého nebo dcery na věky. 12 To slyševši zarmoutila se náramně, tak že zaškrtiti se myslila. Ale řekla: Jedinkou mne má otec, učiním-li to, útržku míti bude a šediny (Ř. starost) jeho sprovodím s bolestí do hrobu. 13 Potom modlila se u okna a řekla: 14 Požehnaný jsi, Pane Bože můj, a požehnané jméno slávy tvé svaté a cti hodné až na věky. Dobrořečtež tě všickni skutkové tvoji až na věky. 15 Nyní tedy, Pane, oči své a tvář svou obrátila (Ř. dala) jsem k tobě 16 říkajíc, aby vyprostil mne ze země a abych neslyšela více utrhání. 17 Ty víš, Pane, že jsem čistá ode všelikého hříchu mužského, 18 a neposkvrnila jsem jména svého ani jmena otce svého v zemi zajetí svého. 19 Jednorozenou mne má otec můj, aniž má synáčka, jenžby byl dědicem jeho, 20 ani přítele (Ř. bratra) blízkého, aniž má syna, jehož bych byla manželkou (Ř. jemuž bych se dochovala za ženu). 21 Již mi zahynulo sedm mužů, k čemuž mám déle živa býti? 22 Protož jestližeť se nevidí zabiti mne, 23 přikažiž, vzhlédna na mne, a smiluje se nade mnou, abych neslýchala více utrhání. 24 Vyslyšána jest modlitba obou dvou před obličejem slávy velikého Boha; 25 a poslán jest Rafael, aby uzdravil oba dva: Tobiášovi aby sloupil bělmo, a Saru Raguelovu dceru dal Tobiášovi, synu Tobiášovu za manželku, a svázal Asmodea, to zlé ďábelství; poněvadž Tobiášovi připadalo, aby dědičně ji obdržel. V tentýž čas navrátiv se Tobiáš všel do domu svého, a Sara dcera Raguelova sešla s horního pokoje svého.