3 A když byl odšel, vrátiv se pověděl otci svému, že jeden ze synův israelských zabitý leží na ulici. Tedy hned vstav rychle ze zástolí nechav oběda, lačen jsa k tomu tělu mrtvému přiběhl,
4 a vzav je na se nesl do domu svého tajné, aby, kdyžby slunce zašlo za horu, opatrně pochoval je.
5 A když tajně choval u sebe tělo zabité, jedl jest chléb s pláčem a bázní,
6 pomně na onu řeč, kterouž mluvil Pán Bůh skrze Amosa proroka: Dnové svátkův vašich obrátíť se v pláč a v kvílení.
7 A když slunce zašlo, šel a pochoval ho.
8 Tedy trestali ho všickni přátelé jeho řkouce: již pro takovou věc rozkázal byl král, aby tě zabili, a ledvas ušel smrti a opět pochováváš mrtvé.
9 Ale Tobiáš více se Boha boje nežli krále bral těla zabitá a tajně choval v domě svém, a o půl noci pochovával je.
10 To tak když činil, přihodilo se, že jeden den Tobiáš pochovával těla mrtvá i ustál byl, a domu přišed podlé stěny sebou vrh usnul.
11 A v tom usnutí lejna vlašťovčí horká jemu v oči z hnízda upadla, tak že ihned oslnul.
12 A toto pokušení proto naň dopustil Bůh, aby potomním lidem dán byl příklad trpělivosti jako i svatého Joba.
13 Nebo ačkoli hned od svého dětinství vždy se Pána Boha bál a přikázaní jeho zachovázal; však proto nezarmoutil se z toho, že naň rána slepoty přišla;
14 ale nepohnutelný v bázni boží trval, děkuje Pánu Bohu ze všeho po všecky dny života svého.
15 Nebo jako svatému Jobovi posmívali se králové utrhajíce jemu; tak tomuto rodičové a příbuzní jeho, dobrému posmívali se životu jeho řkouce:
16 Kdeže naděje tvá, pro kterou jsi almužny dával a mrtvé pochovával?
17 Ale Tobiáš žehral jim řka: Nemluvte tak;
18 nebo synové svatých lidí jsme a očekáváme onoho života, kterýž Bůh dá těm, ježto víry své nikdy nezrušují k němu.
19 Za tím Anna manželka Tobiášova na každý den chodila tkat plátna, a což mohla rukama svýma vydělati, živnost přinášela.
20 I přihodilo se, že kozelce přinesla domů;
21 kteréhožto když uslyšel Tobiáš, an bečí, řekl: Hleďte, ať není kradený! Dejte jej zase, čí jest; neboť nesluší nám ani jísti, ani dotýkati se něčeho kradeného.
22 K tomu žena jeho odpověděla rozhněvavši se a řekla: Zjevnětě naděje tvá zmařena a almužny tvé již se nyní okázaly.
23 Těmi slovy i jinými rmoutila ho.
Hlava 3.
Tobiáš 1) v protivenství svém k Boha se obrátiv, vyznává a) jej býti spravedliva, b) sebe pak i s předky svými hříšna; 2) Sara dcera Raguelova tolikéž pohanění snáševši, Bohu se modlila, a) buď aby ji ze světa vytrhl, b) aneb pohanění odňal; 3) Bůh obou dvou modlitby vyslyšel.
1 Tedy Tobiáš vzdechl a jal se modliti s pláčem řka:
2 Spravedlivý jsi Hospodine a všickni soudové tvoji pravíť jsou, cesty tvé všeckny jsou milosrdenství, pravda a soud.
3 A nyní Pane Bože rozpomeň se na mne a nemsti se nad hříchy mými, aniž zpomínej na hříchy mé aneb rodičův mých.
4 Nebo jsme neposlouchali tvých přikázaní; protož dáni
3 Tedy já prvé nežli jsem čeho okusil, zchopiv se vnesl jsem jej do jednoho domu, dokudžby slunce nezapadlo. 4 Potom navrátiv se, umyl jsem se a jedl jsem chléb svůj se zámutkem, 5 rozpomínaje se ua proroctví Amosovo (8, 10.), jakož řekl: 6 Obrátí se slavnosti vaše v kvílení a všecka veselí vaše v naříkání. I plakal jsem. 7 A když zapadlo slunce, šel jsem, a vykopav hrob pochoval jsem jej. 8 Sousedé (Ř. bližní) pak posmívali se řkouce: Ještě se tento nebojí zabití pro skutek takový; již byl prvé utekl, a ai, zase mrtvé pochovává. 9 Tedy v tutouž noc ležel jsem jsa nečistý (t. protože jsem se mrtvých dotýkal; což že poskvrňovalo člověka, viz toho příklad Num. 9, 6.) u zdi v placu (na dvoře) a tvář má nebyla přikryta, aniž jsem věděl, že vrabčata jsou na té zdi. 10 A když oči mé otevřené byly, utrousila vrabčata teplého lejna do očí mých; i udělalo se bělmo na očích mých. A ačkoli jsem chodil k lékařům, však mi neprospěli. Ale Achiachar choval mne, dokudž jsem se neodebral do Elynoisu. 11 Anna pak manželka má s ženským dílem se obírala; 12 kteréžto když posílala pánům, dávali jí i oni mzdu, přidávajíce i kozelce. 13 Když pak přišel ke mně, počal bečeti. I řekl jsem jí: Odkudžto kozlík? není-liž kradený? Navratiž jej pánům jeho, neboť nesluší jísti kradeného. Kterážto řekla: Darem přidán jest mi na mzdu. Avšak nevěřil jsem jí, ale kázal jsem jej vrátiti pánům jeho, a rozhněval (začervenal) jsem se na ni. 14 Kterážto odpověděvši mi řekla: (Podobně Job 2, 9.) Kdež jsou almužny tvé a spravedlnosti tvé? Ted hle všeho toho viděti užitek při tobě (Ř. známé všecko s tebou).
1 Protož zarmoucen jsa plakal jsem a modlil jsem se s bolestí řka: 2 Spravedlivý jsi. Pane, a všickni skutkové tvoji i všecky cesty tvé jsou milosrdenství a pravda. Soudem zajisté pravým a spravedlivým ty soudíš na věky. 3 Ponmiž na mne a vzezřiž na mne, a nemstiž nade mnou pro hříchy mé a poblouzení má i otcův mých, kteříž hřešili před tebou. 4 Nebo neposlouchali přikázaní tvých; pročež
