školní úřady a když stát školství bude vydržovati. Z poctivých úvah o poměrech skutečných přicházíme k přesvědčení, že školství státem vydržované a okresními i zemskými úřady školními spravované, bude zatím opatřeno nejlépe, pozmění-li se složení šk. úřadů tak, aby v nich rovnoměrně zastoupeny byly I. orgány státní (jako dosud), II. samosprávné (jako dosud) a III. učitelstvo (samospráva odborná, více než dosud), a když z nich odstoupí všechen vliv církví.
Žádáme tedy od státu, aby školství platil a ze svého vlivu ještě pozbyl. Zajisté právem. A tento výsledek od politické zdatnosti svých zástupců zemských a říšských můžeme přece očekávali. Pokrok takový po 40 letech je věru už žádoucí! —
2. Po tomto »sestátnění« platili bychom i na školství zemí pasivních. Ano. Jsou to však země většinou slovanské, a již nyní jim platíme na správu úřední, na střední školy, silnice a p. — a proč? Aby tyto země nezůstaly ve své bídě, ale staly se jednou též aktivními. Toho nejlépe lze dosíci vzděláním lidu. Máme-li se brzy tohoto břemene zbavit, je nutno povznést slovanský lid kulturně, školsky, aby tak zmohutněl vzdělanostně i hmotně, aby se i dle své síly projevoval politicky a konečně přemohl nepřirozenou nadvládu Němců v Rakousku. Slovanská většina v Rakousku je utiskována německou menšinou. Jen vzdělání a hmotný úspěch poměry ty zvrátí. Nepozvedneme-li vzdělání svých bratří slovanských, budeme na jejich silnice a správu ještě dlouhá staletí přispívat! Němci mají dobře opatřené školství a budou se bránit jeho »postátnění«, aby nemusili na slovanské i české školství platit. Věc je jasná; žádné výtky důvodů těch nepřevrátí. Doufám, že i menšinovým školám dařilo by se příště lépe než pod nynějším absolutismem německé autonomie.
3. »Rozhledy« Pelclovy zahájily odpor proti požadavku »Jednoty učitelstva měšt. škol«, ale připustily, že »školy jen měšťanské sestátnit mělo by smysl tehdy, považovaly-li by se za nižší střední školy«. Souhlasíme a nevidíme v tom žádné úhony, kdyby zemská šk. rada (se zesíleným vlivem občanstva a novým rovnocenným vlivem učitelstva, avšak bez vlivů církevních) spravovala měšťanské školy tak jako již nyní spravuje střední a cvičné školy, které stát platí. — Odpor bez důvodů, s pouhým poukazem, že program učitelstva žádá »znárodnění« školství, rozvířil »Zemský ústřední spolek jednot uč. v král. Českém«. Vysvětlil jsem již, že k pravému znárodnění přispěje více školství dobře vypravené, a že rozvoji každému překáží školství ubídněné.
4. Slovo »sestátniti« školství nepřiléhá úplně k naší snaze. Aby bylo jasno, opakujeme, že se rozhodně stavíme proti myšlence, že by snad školství tak mělo býti sestátněno, že by stát a jen stát na vnějšek i uvnitř uniformoval školství celé říše dle černožlutých receptů vídeňských. Školství není vojenství. Ani říšské, tedy rámcově školské zákony, nemají plnou platnost v říši a vý-
