»Jinak školy naše zlepšiti se nedají než tak, když učitelé i vzděláním i platem budou rovni státním úředníkům.« Bez pomoci státu se tak nestane. Kdyby stát již 40 let školství platil, nebylo by nenávisti po vsích i městech. A tak jako »starosta města Nymburka, dr. E. Krouský, intervenoval u posl. prof. Drtiny, jenž podal ministru vyučování, min. krajanu a českým členům rozp. výboru memorandum« … »aby obecní reálka v Nymburce byla sestátněna« — tak by občanstvo a jeho delegáti starali se o rozšíření také měšťanských škol. Jak těžko se však nyní prodíráme ze všeobecného odporu, živeného poukazem na hrozné přirážky a na 24 mil. schodku! Kde za 40 let jsme mohli být — jistě výše a svému ideálu, znárodnění školství, blíže.
Námitky.
1. Vezme-li stát jen část nákladu na národní školy, sevře školu ve svou centralistickou a byrokratickou náruč ještě víc. Poslanci a přísedící zem. výb. Škarda, Herold, Adámek žádají 50% příspěvku s výhradou, že nynější práva autonomie nebudou zkrácena. Nesdílíme těchto obav. Národní školství z vnitřních i vnějších důvodů nedá se tak extremně sestátnit jako vojenství, bernictví, poštovnictví. Rakouský stát již zcela vydržuje a spravuje c. kr. cvičné školy obecné i měšťanské — čím se liší tyto c. kr. vzorné školy od ostatních »nevzorných«? Táž osnova, knihy, učitelé, týž duch! Bez ujmy národního působení pracují v nich učitelé (býv. posl. Josef Sokol!) v příznivějších poměrech než my ostatní. Nikdo cvičným školám ve srovnání s ostatními školami nečiní vůbec výtky! Naopak! K zápisu do pražské c. k. cvičné školy hrnou se o závod otcové předních vlasteneckých rodin. A ovšem důvodně: je tam málo dětí, vybrané děti — jinak rozdíl není žádný. Proč by nemohly býti tak zřízeny a státem vydržovány všecky školy? A cvičné školy zcela má v rukou stát. My však žádáme o pokroky, o plnou spoluúčast občanstva ve školství.
U nás ustálil se zvyk stavěti proti samosprávným úřadům (obecním, okresním, zemským) jako úplnou protivu zeměpanské, vládní, c. kr. úřady. Avšak tento dualismus úřední, tato »dvojí kolej« neobstála ani v Rakousku, a vyrostl třetí útvar: Stát zřizuje instituce, ve kterých zasedají nejen státní úředníci, ale do nichž povoláváno je občanstvo k spoluúčasti. Příkladem jsou různá »společenstva«, »komory«, »pokladny«, ba i komise pro daně (z příjmů) a podobné instituce, které nejsou ani státní ani čistě samosprávné. Školství národní je vedeno podobnými institucemi a na ten čas, po dobu přechodní, než bude moci být úplně odevzdáno národu, bude nejlépe opatřeno, když zůstanou ve své podstatě nynější
