Stránka:BAXA, Bohumil - Dějiny práva na území republiky československé.pdf/13

Tato stránka nebyla zkontrolována
  1. starešinský zákon Břetislava I. z r. 1055, kterým se na trůně českém zavádí posloupnost podle řádu starešinského neboli seniorátního.

nejsou prameny zcela nepochybnými.

Nesporným právnickým pramenem jsou statuta ducis Ottonis, pocházející od Konráda Oty as r. 1189, z doby, kdy již byl knížetem pražským. Statuta tato vznikla v již. Moravě a platila také asi jen pro již. Moravu. Obsahují předpisy soudního zřízení, organisace úřední, práva trestního i soukromého, a podávají nám v podstatě jen svědectví o právu v této době v již. Moravě platném.

Další právnické prameny jsou listiny císařské a papežské, jimiž se knížatům pražským a biskupům pražským a olomouckým udělovala různá privilegia, aneb jimiž se upravoval poměr Čech k Německu; dále privilegia českých panovníků. Z této doby máme však již také listiny domácí, knížecí resp. královské, biskupské a soukromé.

Značnou cenu v této době mají prameny historické, které jsou buď domácí — legendy o sv. Cyrilu i Metodu, Václavu, Ludmile, Vojtěchu, kronika Kosmova — buď cizí — německé, polské, byzantské i arabské.


Období II. Doba střední.

§ 6  Povšechný ráz.

Vlivem práva knížecího tvoří se jednotné právo zemské a partikularism práv kmenových jest tu celkem již překonán. Avšak toto právo zemské jednotné pro všechny obyvatele státu se udržeti nemůže. Tvoří se řada práv zvláštních (partikulárních) jednak platících pro určité třídy obyvatelstva, jednak upravujících určité obory práva. Tato práva zvláštní vytlačují pak právo zemské z jeho původní působnosti, takže konečně právo zemské platí jen pro osoby resp. třídy obyvatelstva, jež z tohoto práva vyňaty nejsou a vedle toho podpůrně neboli suhsidiárně tam, kde práva zvláštní ničeho o dotčeném předmětu neobsahují.

Po ustavení práv zvláštních platí právo zemské vedle své obecní podpůrné platnosti jen pro držitele svobodných statků a stává se osobním právem vyšších stavů. V Čechách a na Moravě, čítajíc v to i Opavsko a Krnovsko, jest to právo české a zůstává i v dalším svém vývoji právem po výtce českým, v obojích Lužicích a ve Slezsku, kteréžto země náležejí do oblasti práva německého, jest to právo saské.