Čirok.
Kdyby byl Kovacs Lajos věděl nebo jen tušil, že se kdy setká s Mr. G. O. Alisterem z koštatového trustu chicagského, byl by zůstal u svého kramářství v Dolní Vatře a byl by se ještě dnes jmenoval Lövy Kohn. Ale tak se stal předním maďarským exportérem čiroku[1] a jeho žena Arasska zasedala celé dny u okna kavárny National.
Když se blížily žně, nahromadila se Kovacsovi korespondence: sedláci i ředitelé panství mu oznamovali, kolik metráků věrojatně sklidí, Kovacs vyvolal několik rozčilujících hádek na burse, než se cena ustálila a pak prodával rakouským továrníkům vagon po vagoně, dokud ještě měl něco v záznamu. Do dvou měsíců se mu sezóna skončila, měsíc pak ještě trvalo inkaso, koncem září byl už obyčejně volný. Od října do května přicházely pak stížnosti, reklamace, hrubiánské dopisy a hrozby žalobou. O to se však už Kovacs nestaral, to vyřizoval přímo JUDr. Kiss a byl by v tom čert, aby ten nevykouzlil aspoň pět procesů za zimu. A to byly procesy, panečku, srdce se smálo! Všechno „splatno a žalovatelno v Pešti — oba kontrahenti se podrobují usancím pešťské bursy“ — tak to bylo na každé smlouvě černé na bílém. Jak se chýlilo k rozepři, oznámil doktor Kiss adresu odpůrcovu doktoru Hajnalovi a ten už si dovedl zaříditi, aby dostal zastupování protivné strany. A když Kiss s Hajnalem uspořádali štvanici, mohl se nad cizím klientem udělati kříž. První instanci vyhrál Kiss, druhou pro útěchu Hajnal, pak však Kiss rekuroval až k sedmi kurfiřtům, Kovacs rozhoupal makléře, sensály
- ↑ Čirok (sorghum) jest rostlina, dávající t. zv. „rýžovou“slámu na košťata.
