Stránka:BASS, Eduard - Případ čísla 128 a jiné historky.djvu/70

Tato stránka nebyla zkontrolována

Šílené oči.

„Volno!“

Muž, jenž vstoupil, vypadal by velmi blahobytné a spokojeně, kdyby měl jiné oči. Ale jeho pohled zpod svraštělého obočí byl vyděšený starostlivou úzkostí.

„Mám čest s panem J. O. Kalivodou, detektivem?“

„Prosím,“ uklonil se James O. Kalivoda, „co vás přivádí?“

„Kaťata,“ pravil muž.

James O. Kalivoda podal návštěvníku židli.

„Je to neuvěřitelná historie s těmi kaťaty, pane Kalivodo, ale jsme tím nesmírně rozčileni. Totiž moje žena a já. Představte si počestné manžele, vzorně vychovávající svou dospívající dcerušku. Ze Sacrécoeur jsme ji loni vzali domů, abychom jí více užili a teď — kaťata!“

„Prosím vás, co máte s kaťaty? Jaká kaťata?“

„Jaká, jaká… kaťata, gatě, spodní kalhoty, spodky, podvlékačky, pojmenujte si to, jak chcete. Mužské nebo pánské spodní prádlo. Zkrátka: obyčejná kaťata. Vlastně neobyčejná: hedvábná, zelená, krátká, jen po kolena, dokonce se stužkou. Jakživ jsem něco tak nemravného neměl na sobě.“

„A co s nimi vlastně bylo? Vyprávějte po pořádku!“

„To se vám řekne! Ale kde začít? Od naší svatby? Od dceřina narození? Od návratu z kláštera? Od včerejška či od minulého roku? Cožpak já vím, kdy, kde, jak a proč se to začalo?“

„Řekněte aspoň, co se stalo?“

„Dohromady nic a přece mnoho. Děvče je dokonalost sama, ale tím hůře hledati vysvětlení! Matka se od ní nehne. Dopoledne stráví v kuchyni, po obědě hraje klavír, dokud neusnu. Odpoledne