„Cože,“ pomyslil si pan Peroutka, vycházeje z budovy, „že by se i ten ztratil? Zpropadeně, tady nutno zakročit…“
A už se pustil chutě na dalekou cestu na Santošku. Našel ulici, našel i sanatorium ve staré zahradě. MUDr. Zatočil sám ho přivítal.
„Co pak nám nesete, tatíku?“
„Výstrahu, pane doktore!“
„Výstrahu?“
„Tak. Ráčíte věděti, že se Podnikům ztratil interval? Úplně nový, prosím, čtyřminutový. Sám jej hledám, už drahně času, a najiti nelze. Patrně jej ukradli, zloději bezbožní. A teď mají spadeno na interval páně doktorův.“
„Na můj interval?“
„Ano, prosím. Ví se už, že jej máte s automatickou interpunkcí. Jsou velmi hledány. Lord Berybery…“
„Pojďte dál, tatíku…“ přerušil ho vlídně lékař, a pan Peroutka, pensista, vstoupil do sanatoria…
Před čtrnácti dny ho poslal pan doktor na venkov. Chodí po lesích, nadzvedává kapradí, šťouchá holí do mechu, — ale čtyřminutový interval Elektrických Podniků je nadobro v pekle.
