krok a držel jej tak dlouho, až se nemohl vůbec udržeti a museli ho naložiti do drožky. Tehdy se zase přesvědčil, že jest více případů v životě, než jich znal starý pán. Jeho případ byl takový, že vytáhl obrovskou zásuvku z registratury a protože si nemohl vzpomenouti, co s ní má podle starého pána udělati, vyklopil celou karthotéku na podlahu a do zásuvky si lehl, ve svrchníku, tak jak byl.
Dalo mu to tři dny práce, než zase kartothéku podle abecedy urovnal, ale ani deset Lehmannů by ho pak už nepřimělo, aby upustil od své malinové šťávy. Oba jeho přátelé byli z toho mrzuti. V těch třech dnech se jim tak hezky pracovalo, sotva však byl Import-Johny s kartothékou hotov, začaly se zase jeho jízdy a jejich porážky.
„Alkoholem ho nedostaneme,“ konstatoval pak Ferry Lehmann, kterého přecházela veselost. „Museli bychom najiti něco silnějšího.“
„Všiml jste si, jak větří, když přisedne ke stolu číšnice?“
Samuel Weisskopf zabodl svůj šikmý pohled Lehmannovi do očí. Zlo a špatnost plály v něm jako dva uhlíky.
„Systém Condor,“ blesklo Lehmannovi mozkem, když viděl tu supí tvář. Ale myšlenka na zničení Eppleyova škvrněte už se v něm zahnízdila a Lehmann, veselý Lehmann, stáhl nehezky tvář a řekl jakoby pro sebe:
„Ženská by byla arci něco silnějšího…“
Supí tvář Weisskopfova se přiblížila o dva palce. A jako by jediným slovem odhalil hotový plán, pronesl krátce:
„Margit.“
Lehmann sebou škubl.
„Vy ji máte zase tady?“
„Přijela minulý týden ze San Remo. Její plantážník se vrátil do Galvestonu. Hned mi to napadlo. Je to nejzpůsobilejší ženská pod sluncem. Zhoupne Eppleye, jak si budeme přáti. Budu ji zase vydávati za svou snoubenku.“
