Přijměte ji a uvidíte zázrak odvážnosti a síly. Editho, neměl jsem dosud ženy. Bál jsem se, že zabije mé tělo. Vy jste jediná, jež je povznese. Jsem na přelomu života. Buď — anebo. Je to ve vašich malinkých ručkách. Můj život, vaše štěstí.“
Houkání parníku náhle přestalo a strašlivé ticho překlenulo jezero. Editha se široce dívala na zrůžovělé ledovce a drobná, panenská hruď dýchala jako hruď ptáčete. Pak se najednou otočila a opřela vší silou rozevřených zornic o prosebný pohled Sopwithův.
„Muxworthy už asi přijede. Musím mu jít naproti k přístavu.“
Sopwithovi ujela trošku hůl. Trošku se shrbil. Pak řekl:
„Ano. Toto jest parník z Rapperswillu.“
Pokýval třikráte hlavičkou a opakoval blábolivě:
„Toto jest parník z Rapperswillu… toto jest parník z Rapperswillu.“
Oba se zvedli.
„Doprovodíte mě, Sopwithe?“
Naklonil hlavu, že mu zcela spadla na rameno.
„Nikoliv, Editho, promiňte. Ještě jsem dnes necvičil. A to víte: sebe menší ochabnutí svalů je smrt. Je to veliký trik, největší trik!“
Uklonil se hluboce a rychle zabočil na nábřeží k staré jízdárně.
III.
„Je to něco jako smrtelný skok,“ vysvětlovala Edith Muxworthymu. „Odhaduje to na několik milionů. Desetiprocentní provise by nás tedy zachránila.“
„Musím to stůj co stůj viděti. Nemohu kalkulovati naprázdno.“
Povečeřeli v hotelu a když se setmělo, vyrazil Muxworthy na nábřeží.
