Tato stránka nebyla zkontrolována
Byť i zbraně všeho zlého
Na hlavu mou vrhala;
Prápor této lásky dvojí
Všechny ve mně síly spojí,
Bych neklesnul v této zlobě
Vlasti své a Tobě!
Až pak někdy mně též máti
Chladné lůžko ustele,
Až budu již objímati
Posledního přítele ;
Až se zrak můj trhat bude,
Až můj jazyk vlády zbude,
Ještě vzdychnu ve své mdlobě
Vlasti své a Tobě.
Až i v zemi nejmilejší
Budu klidně spočívat,
Až i druh můj nejvěrnější
Nebude můj kámen znát;
Až tam na mé hrobce prosté
Polní kvítí s travou zroste:
