I napadlo také nejstaršímu synu Bohumilu, jíť na trh, aby si tam tuším na kabát koupil.
Otec k tomu přivolil.
Odebral se tedy Bohumil, maje některý groš v kapse, zdrav a vesel do Kr……
Toho dne bylo škaredě. Přeháňky, sněh, dešť a vítr, všecko dohromady. Než Bohumil překonaje tyto překážky dorazil šťastně k cíli svému. Zde navštivil své známé a příbuzné, od nichž kávou a vínem častován jest byl.
Na to započal jarmark a Bohumil odebral se, kde soukeníci stáli.
Právě an kupuje a smlouvá, začalo mu býti na — nic. V tom samém okamžení skřikl: „Ježíš, Maria, Josef!“ a — mrtev klesl k zemi…
Lid se odevšud sbíhá, pomáhá, běží pro lékaře, lékař dává čpavek pod nos, pouští žilou, třepe, studenou navlažuje vodou jeho tvář; vůbec všemožnou si dává práci, aby nešťastníka opět k životu přivodil. Než všecko namáhání, všecka práce ukázala se býti — marnou. Milý Bohumil nemohl více vzkříšen býti!! Ten, jenž krátce ještě svěžího požíval zdraví, stal se najednou bezcitnou — mrtvolou!
Kdo popíše zármutek, jaký tatínka Hynka a rodinu jeho z nenadání zachvátí!?
Najal se vůz a mrtvý Bohumil naložen, aby zavežen byl do Křížovic rodného svého místa.
