Doma počalo se jim stýskati a oni jali se po ciziné toužiti. Země, kde se narodili a která jich až posud živila, nenalezala u mnich mnoho lásky. Jazyk, ve kterém k Pánu Bohu se modlívali, počal jim sprostým býti. Ano co nejvíce jest želeti, opovážili se někteří synové zlehčovati svou svatou víru!
Chraň Bůh ale, aby tento zlý duch se byl všech zmocnil! Ne, nýbrž jenom několik. Ale těchto několik nadělali nepříjemností do syta.
Zpozdilým svým počínáním a nerozvážlivou svojí řečí narazili na odpor u jiných, a tak nebylo hádkám a třenicem konce.
Zjev tento pokládán téměř za zázrak v celé obci. Každý, to slyše, divil se tomu velice.
A také v pravdě všichni věděli, že tatínek Hynek svou rodinu v duchu božím vychovává; bylo známo, že láska k Bohu a k vlasti veškeré navedení dítek provívá. Známo vůbec, že tatíček svým vlastenstvím proslul daleko široko, že utlačovanému svému jazyku ku zasloužené dopomáhal platnosti. Vědomo každému, kterak žádných nešetřil obětí, aby pozdvihoval nešťastný svůj národ z jeho zotročilé dřímoty. A hle! najednou vyšlehnul zhoubný plamen, jenž veškeré jeho úsilí a upřímnou snažlivosť zmařiti chtěl!
Pročež jak praveno, divil se tomu každý, kdo jen poněkud rodinné znal poměry.
