Pročež varujte se, milé děti! každé krádeže, kteráž jest ohavností před tváří boží a poctivého člověka…
Brzy na to přichodil čas, kdežto veřejný odhad na movité zboží po nebožtíku Hynku se odbýval. Jest se mi v pravdě vyznati, že mi krvácelo srdce při tomto smutném úkonu!
Mnohá a mnohá léta shromáždoval bedlivě a úzkostlivě tatíček hospodářství své, uváděje všudy všecko v souhlas ladný. Podobalo se, jakoby všecko v domě od pilné včeličky až k statnému koníku v upřímném trvalo přátelství a jakoby všecko nerozlučným spojeno bylo svazkem.
Než co duch tatíčkův v živém přebývající těle spojoval v jedno, to duch jeho opustiv tělesný svůj stánek rozptýlil na různé strany.
Předváděl se ušlechtilý dobytek z chlévů před zraky koupěchtivých a kdo více dal po třetí, ten byl novým jeho pánem. Není jináče, leč že i ta němá tvář věděti musela, že i pro ní poslední udeřila hodinka v domě tatíčka Hynka.
Neboť koník po svém soudruhu a kravička po své družce tak smutně ohlížely se, že to pohnouti muselo i zaryté srdce. Avšak nedbaje na to úřední odhadač zhola nic, prováděl bez citu svou věc a jmění zvěčnělého Hynka rozcházelo se do všech uhlů světa. Při příležitosti této pomy-
