boval, teď ale cizým rukoum zanechati musíš. Tak tedy opouštíš své milené syny a dcery, jimžtos svůj život, své vlastní byl podával srdce!
A na důkaz, v jaké vážnosti a úctě tatíček Hynek byl, nenesli jej zrovna na hřbitov, nýbrž do chrámu božího. Tam postavili máry s rakví a sice tak, že hlava zesnulého přišla naproti hlavnímu oltáři, nohy pak směřovaly k hlavním vratům.[1]
U velkém účastenství odbývaly se hodinky za mrtvé, pak bylo kázaní, při kterémž mnohá uronila se slza a posléze odzpívalo se „Requiem“. Tatínka nesli na hřbitov ku hrobu.
V Křížovicích leží hřbitov na velmi krásném místě. Odevšad spanilá vyhlídka do žírných rovin úrodné Hany. Obehnán jest vysokou a dokonalou zdí a ne jako ku hanbě mnohých obcí říci musíme, nějakým bídným plotem anebo zhola zříceninou. U dělání rovů zachovává se velice slušný pořádek, a sice tak, že jedna řada platí dospělým, druhá pak dítkám. A v létě jak milé to podívání! Křížovický hřbitov proměnil se v rozkošnou zahradu! Květinky rozmanitého druhu vyrůstají na hrobech obveselujíce oko nábožného křesťana, jakoby hlásaly: „Hle! tak krásné bude též tělo zesnulých miláčkův při všeobecném vzkříšení!“
- ↑ Toto vyznamenání děje se toliko kněžím, kdežto nekněží nohama k oltáři a hlavou k vratům se staví.
