Toliko rmutné oko nešťastné matky nezarosilo se slzou, tvář její bledla a chládla, až druhého dne ráno po šesté hodině v Pánu sladce — zesnula. Dej jí Bůh nebe a radosť věčnou!
Takto manželka, matka v dosti ještě mladém věku klesla (vinna čili nevinna, Bůh ví) do hrobu. A když ji do hrobu spouštěli, voláno všem přátelům a známým: „Bděte, neboť hodina — nejistá!“
Jak bylo dušiček, okrášlila něžná ruka sesterská její hrob, a pověsila pěkný věnec na náhrobní kříž. Na kříži je nápis:
Díky tobě Bože můj!
Žes mě z kříže náhle k sobě vzal;
Vímť, že pravý soud jest tvůj,
V němž se lid tak často oklámal.
K tomu též podotknouti sluší, že sestra zesnulé každou téměř neděli a svátek s dětmi na hřbitov ku hrobu jejich matky přichází, napomínajíc je slovem i skutkem, aby se za matičku skroušeně modlily.
Otec doma — není…
XVII.
Událosť tato nadělala mnoho hluku v dědině. Každý se děsil a lekal tak hrozného činu. Že i rodina tatíčka Hynka celá postrašena byla, každý
