českých k původním cizojazyčným jménům křestním, v katolické cirkvi užívaným.
Přehled je rozdělen na dvě části: V první jsou abecedně sestavena česká a zčeštěná jména (různým písmem tištěna: česká polotučným, zčeštěná proloženým písmem) a k nim příslušná obecná jména křestní s označením původu a významu; v druhé části — kalendářní — jsou tato křestní jména abecedně seřazena s označením třídy každého světce a dnem jeho památky.
Ke snazšímu porozumění významu jmen staročeských podotknouti, že kmen „bole“ nemá co činiti s bolem nebo bolestí, nýbrž pochází ze staroslovanského „bolij“ = větší, lepší; kmen „jaro–“ znamená skoro výlučně jarost, sílu, čilost. — Koncovka „–mír“ nemá nic společného se slovem „mír“, nýbrž znamená jako německá koncovka „–mar“, řecká „–klés“ a česká „–slav“ tolik jako: slavný, proslulý, věhlasný.
Pro duchovní správce budiž zde ještě připomenuto toto:
Nový církevní zákoník v kán. 761 ustanovuje: „Faráři ať pečují o to, aby křtěnci bylo dáno jméno křesťanské; nemohou-li toho dosáhnouti, ke jménu dávanému od rodičů ať připojí jméno některého světce a v knize pokřtěných ať zapíší oboje jméno.“ Totéž opakuje Rituál římský v nejnovějším vydání z r. 1926.
