Tato stránka byla zkontrolována
67
Jan (podává Jírovi ruku). Teď snad smím. Už nejsem školní partéka —
Jíra (potřese mu rukou). Ani král, a proto vítej!
Jan (kyne jim a odkvapí za králem).
Apot. (udiveně). Tak kdo je vlastně král?
Alena (vesele). Tys byl.
Jíra (za Janem ukazuje). Ten byl.
Apot. A tam ten?
Jíra. Ten je a bude.
Apot. A tato kolébka?
Alena. Ta také byla.
Jíra (kopne do kolébky). A nebude! Pojďte!
Dobron. A naposledy dnes — (Ukazuje kolébání.)
(Zajde za Jírou v pravo, s nímž Maří a Alena odcházejí ohlížejíce se vesele po apotečníkovi.)
Apot. (hledě na rozhoupanou kolébku). To jsem měl štěstí! Tuhle za ten kvíteček údolní? — (Rychle se otočí a chvátá v pravo.) Počkejte! (Kolébka se kolébá.)
(Opona spadne.)
