Marg. (za tohoto hovoru vstala a plaše se ohlížejíc ustupuje, až zmizí).
Purk. (také tak, za ní se vytratí).
Král. (k Dobroničkovi). A ty starý?
Dobron. (překvapen, že ho král oslovil). Já — Milosti — my vždycky spolu — s Alenkou. (Naznačí přátelství, že si své ruce tiskne.)
Jíra. I ty. — Na pekel — (Směje se.) Všecko je proti mně.
Král. Jenom já ne. — Já tě ho (ukáže na Jana) zbavím.
| Jíra | } překvapeni. |
| Maří | |
| Alena | |
| Jan | |
| Dobron. |
Král. Ať zůstane u mne, v dvorské čeledi. (K Janovi.) Nebude-li ti líto summulae magistri Hispani a jiného učení i examin.
Jan (překvapen radostně). Milosti! (Dodá.) Examin nejméně!
Král. Učit se však musíš. U mne střílet. (K Jírovi.) U tebe se bude doučovat. (K Janovi.) A nebude třeba, abys za duby se skrýval (k Aleně) a ty ho zapírala. (Náhle.) Tak od koho ten prstýnek?
Alena. Milosti, vždyť už ráčíš věděti. Ale rač věřiti, že teprve dnes jsem ho dostala. (K Jírovi.) Vidíš, že Margreta na cti utrhala.
Jíra. No — to vidím (ukáže na Jana), tenť chodí sám, ale —
Alena (lichotně, ukazujíc na prstýnek). A smím ho nosit, dědečku?
Jíra (ku králi). Eh, dobře vyšetří kočka, komu bradu bez odporu může lízati.
