Král (se směje).
Jan. Jmenuj je.
Purk. První: Dobešův Vít.
Jan (pokyne hlavou, usměje se). Vím.
Král. Toho se nebojí —
Maří. Toho Alenka vodou polila, však ty víš.
Purk. (rychle). Druhý: Beneš z Bud.
Jan (zase tak). Ej —
Maří. Na toho psa poštvala.
Jan (k purkr.). A třetí?
Purk. (ukáže na krále). Tuť ten partéka Rakovnický.
| Alena | } (se usmívají, hledí na krále). |
| Maří | |
| Mysl. | |
| Dobron. |
Král. Ó, už bude mít brzo zas jiného.
Jan. Nehněvá se — (K purkrabímu.) A ten čtvrtý?
Park. Toho jménem neznám, ale sama z večera — když jí z lesa zpíval, řekla, to že ten čtvrtý.
Alena. Ten apotečník.
Purk. (žasne, tuše zlomyslnosť). A smála se mně a kolébce! Tvé Milosti purkrabímu!
Marg. Jistěť ta dívka čaruje.
Purk. Toť káry zasluhuje. (Vzpomene si.) — A líbala se —
Jan (rychle). To vím —
Král. Důkazů netřeba.
Maří (k Aleně). Slyšíš!
Jíra. Tedy přece! —
Král. Nemohla za to.
Jan. Nuž — (Zarazí se.) Toť všecko trestu zasluhuje. (Ohledne se po králi.) Kolébku sem.
Král. Co myslí?
Purk. (překvapen). Kolébku? Teď Milosti?
Jan. Teď, a sem, do prostřed.
