Jíra, Dobronička, král, předešlí.
Jíra (nahoře). Kde v horoucím pekle —
Dobron. (za ním).
Král (v pozadí k Jírovi). To ten student —
Jíra. Ten! (Vida Alenu s Maří.) A ty s ním!
Purk. (hledí vzhůru vítězně, krále nevida dobře). Jako na zavolanou.
Alena (tajně k Janovi). Pro bůh, ustaň — víš, co král ti řekl.
Jan (jenž se ani neohlédl, jakoby krále neviděl). Nelze, ať se děje cokoliv. — Zkusím. —
Purk. (k Jírovi). Jen vejdi. Jeť tu Jeho Milosť král.
Král (prudce). Jak? Dosud král?
Jíra (obrací se ke králi). Milosti. —
Král. A jak by mne neviděl. — Počkej. Co tropí?
Jan (k purkrabímu). Tys žaloval na hajného.
Jíra. Na mne?! (Sestoupí prudce několik schodů.)
Král. Ej, soudí!
Purk. Milosti, jáť myslil, že s tou dívkou —
Jan. Měj strpení. Žeť tobě polesný činí mnohé na příkoř.
Jíra. Já? haha. — Že mu vyháním stádo z králova lesa, když nespravedlivě tam pase, na svých určitých platech a pastvách dosti nemaje?
Jan. Je-li to pravda?
Purk. Milosti, každé ovce nelze uhlídati.
Jíra. Ale celé stádo, (obrací se nahoru ke králi) Milosti. —
Král (kyne dolů). Tam! — (Pro sebe.) Uvidíme.
Jíra. A pravda — a ještě jiné příkoří, jen ať poví — že jsem mu také psy zastřelil, protože (nahoru) bez kyje běhají.
Král (kyne dolů).
