Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/62

Tato stránka byla zkontrolována
58
Výstup desátý.
Jíra, Dobronička, král, předešlí.

Jíra (nahoře). Kde v horoucím pekle —

Dobron. (za ním).

Král (v pozadí k Jírovi). To ten student —

Jíra. Ten! (Vida Alenu s Maří.) A ty s ním!

Purk. (hledí vzhůru vítězně, krále nevida dobře). Jako na zavolanou.

Alena (tajně k Janovi). Pro bůh, ustaň — víš, co král ti řekl.

Jan (jenž se ani neohlédl, jakoby krále neviděl). Nelze, ať se děje cokoliv. — Zkusím. —

Purk. (k Jírovi). Jen vejdi. Jeť tu Jeho Milosť král.

Král (prudce). Jak? Dosud král?

Jíra (obrací se ke králi). Milosti. —

Král. A jak by mne neviděl. — Počkej. Co tropí?

Jan (k purkrabímu). Tys žaloval na hajného.

Jíra. Na mne?! (Sestoupí prudce několik schodů.)

Král. Ej, soudí!

Purk. Milosti, jáť myslil, že s tou dívkou —

Jan. Měj strpení. Žeť tobě polesný činí mnohé na příkoř.

Jíra. Já? haha. — Že mu vyháním stádo z králova lesa, když nespravedlivě tam pase, na svých určitých platech a pastvách dosti nemaje?

Jan. Je-li to pravda?

Purk. Milosti, každé ovce nelze uhlídati.

Jíra. Ale celé stádo, (obrací se nahoru ke králi) Milosti. —

Král (kyne dolů). Tam! — (Pro sebe.) Uvidíme.

Jíra. A pravda — a ještě jiné příkoří, jen ať poví — že jsem mu také psy zastřelil, protože (nahoru) bez kyje běhají.

Král (kyne dolů).