Purk. (shora). Milosti král., té hajného dívky jsem v komoře nezastal. Jako kolčava unikla. Hledal jsem ji —
Jan. Kam by se poděla?
Purk. (sestoupiv). Jistěť tetu hledá. Vyzná se tu. Bývalať tu za mého předchůdce. (Pohrdavě.) Tenť zvával hajných pro svou prudkou milost k myslivosti.
Jan. Na úkor svého důstojenství —
Purk. Mně pak, že důstojenství dbám, jak sluší, za pýchu to mají, zvláště polesný Jíra. Tenť nejvíce, a proto mnohé naschvál a na příkoř mně činí —
Jan. Je v hněvu prudký —
Purk. Ale ne na všechny, Milosti. Je polesný; že hájiti má, tak slove —
Jan (prudce). A snad že nehájí?
Purk. Jen dobré Tvé Milosti a Jeho Velebnosti hledám, račiž věřiti, ale tolik pytláků a lesních škůdců nebylo jako tohoto času. Tak pozoruju, co tu jsem. Nechci Jírovi křivdit. Jeť letný a věkem mdlí —
Jan. Tedy nějakého mladého myslíš — Než toť péčí lovčího — Či věděl bys? —
Purk. U nás u Mrákotína — byl by — lovčí ho také zná.
Jan (prudce). Tak už máte někoho — Dobře. Uvidíme. Připomeň mně.
Purk. (spokojeně se klaní).
Margreta, Alena, předešlí.
Margr. (s poklonou). Tu ta panenka. Stihla jsem ji u komory její tety.
Jan. Přijde-li také teta?
