Apoteč. Ah, ah — to jsem rád — já také — starý student — žáko — A kde je ta oche — chule —
Alena (mezi sloupy). Tu jsem.
Apoteč. Ty — ty — té se střežte — ta mne.
Alena (na pokynutí královo dá mu džbán.) Když sám nemáš —
Apoteč. Ah — vida (spokojeněji.) No to — (drže džbán). Ale počkej — Mám kořen, jenž kopán v obzvláštní konstelaci. (Pije.) Kdy byl měsíc na schodu — V komoře bylo dusno. (Pije.) Uvařím tinkturam, žeť budeš schnout, chřadnout — mř — ít tou — žebností.
Alena (se směje). Po tobě!
Apoteč. (pije).
Král. Tys hrubě vzal v žádosť krásu ženskou.
Apoteč. A co — což můž’ být libějšího — nežli krása ženská — Co je v ní utěšení — co, věř — věřte braši — já — na mou duchu — jáť bych ženské — živé jeď —
Král. Teď raději pij!
Apoteč. Tak budu — V tom je také útěcha (zatočí džbánem). Ej jako student — (Spustí chraptivým hlasem):
Famem, sitim saepe passi
propili jsme kukly s pásy.
Král. Pij!
Apoteč. A pij! — Pij, hrdlo, než budeš viset.
Jan. Dobrou noc rozume, sám pán Bůh ví, kde se shledáme.
Apoteč. (napiv se, sklesne drže džbán na lavičku).
Král (se směje). Teď by tu měl ještě býti m. Purkart — a ten nerudný purkrabí.
Alena. Nerač si ho přáti. M. Purkart mu přísně nařídil, aby odvedl Tvou Milosť na Jívnu —
Král (prudce). Mne?
Jan. Je zlý, na cti utrhá, Milosti Královská.
Apoteč. (probrav se na to slovo). Milosť královská? ah — (vstává). Milosť královská.
