M. Purkart (vystoupí z ouvalu provázen zbrojným pacholkem, jenž zůstane v pozadí. Mistr je šedé brady i šedých vlasů, lysého čela, odměřený, vážný, pedantsky důstojný. K purkrabímu). Kdo jsi?
Purk. Já? Tady pán, Daniel z Mrákotína, purkrabí na Jívně.
M. Purk. E, valde bene! Sežeň lid a do lesů s nimi.
Purk. Já? Kdo jsi ty?
M. Purk. Slyšel-lis o mistru Purkartovi, doktoru in arte medicina, učiteli a teď průvodci i lékaři J. Mil. mladého krále?
Purk. (se skloní). Prosím tebe — jsemť tu nedávno.
M. Purk. Král se nám ztratil.
Alena (ráda). Je tu!
Purk. J. Mil.?! Máť teprve zítra přijeti! —
M. Purk. Vymohl si však na J. Mil. císaři, aby směl hned. Naléhal tolik, touže po Hrádku. Však jsem dosti varoval —
Purk. (dosud užaslý). A zmizel —
M. Purk. Před Hrádkem — Porouchaloť se kolo na lesní cestě ve výmolu a nežli spraveno — uskočil nepozorován do lesa —
Purk. A proč mistře? Proč — Toť —
M. Purk. Vášeň lovecká ho podnítila — A nemá honiti za kolik dní — Jen odpočívati, tak na mou radu císař přikázal.
Purk. Je chorý —
M. Purk. Je a za něj zodpovím!
Purk. A noc je tu — Kdyby tak se skály — nebo medvěd, nebo rys —
M. Purk. Co mluvíš! Eheu! Proto spěš a pomoz hledat a kdybys naň uhodil —
Purk. J. Mil. neuposlechne.
