jistě u nás staví, když tak rád u nás býval. A jak se za ta tři léta asi změnil. Na čtrnáct let byl jako šestnáctiletý, teď v šestnácti bude on panic vyspělý, jistě —
Alena. Bude-li zase tak veselý.
Maří. O, jako bývalo, juž nebude. Takéť už ženatý —
Alena. Že ho ženili, tak mladého —
Dobronička, předešlé.
Dobron. (udýchán, jako vyjeven z pozadí, z lesa). Jsou pryč — (Shlédne ženské, rychle k nim.) Pro bůh, kde je — polesný! —
Maří. Co se stalo ?!
Dobron. Kde je polesný! Jsemť jako u vidění — To jsou noviny!
Alena. Co neseš.
Dobron. Ne, ne — On musí nejdřív. (Chvátá ke stavení, ale u sloupů se zastaviv, vybuchne.) Král je tu! (Běží pod přístřešek a volá.) Hajný! Já řku! Rychle!
Maří. Je-li při rozumu!
Jíra, předešlí.
Jíra. Kde u všech — Co je —
Dobron. Chtěl jsem zvědět — co bylo dál, v Bělči (ukáže v tu stranu) a tak jsem uskočil. (Ukazuje kudy.) A jdu, abych přišel na stezku. (Náhle.) Král je tu — mladý král
Jíra. Netřešti!
Dobron. Tak slyš — Alenko — Maří — řekněte samy — jdu lesem a na protější stráni — v lipovci — shlédnu jakéhos drába zbrojného — a cizího — jistěť —
