Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/21

Tato stránka byla zkontrolována
17


Bláha } Běží! Běží! (Ženou se za nimi.)
Synkové

Děvčata. A půjdeme zas tancovat! (Běží za nimi.)

Alena } (se smějí).
Maří

Purk. (všechen od sebe). To — toto — mně?! A před těmi chámy selskými?

Marg. Rač, prosím, pamatovati — teď je volno (ukazuje na pravo). Rač, prosím —

Jíra (vrátiv se k purkrabímu). Teď ty vody, kam pán káže, tekou. (Posměšně.) Rač dáti provolati.

Purk. Ty — ty — za toto —

Marg (potahuje ho). Pro Bůh — on nás ještě —

Jíra (k Marg.) Ty’s tu ještě, stará klevetnice?

Marg. (rychle ustupujíc). Pane — on mne — zastřelí — (Pojednou se otočí a rychle odejde, všecka vyděšená, v pravo.)

Purk. (také tam ustupuje, snaže se zachovat důstojnosť). Za to se mi zodpovíš — a ta — (na Alenku) svodnice — tať přece kolébce neujde! (Odejde.)

Jíra (za ním se smíchem). A přijď si pro ni s těmi z Mrákotína!

Výstup jedenáctý.
Jíra, Maří, Alena.

Jíra. Dračí pokolení!

Alena. A ta bába co sklevetila!

Jíra. Jakoby medvědu v ucho nadmýchal. (K Aleně.) Ty že máš ráda takovou školskou partéku!

Alena. Studenta.

Jíra. Takovou mrzkou lež!

Alena (něco váhavši, se sklopenýma očima). Je to pravda, dědečku —

Jíra (trna). Jak? (Hledí na ni.) A není myslivec?

Al. Jirásek: Kolébka. 2