Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/11

Tato stránka byla zkontrolována
7


marnosti! A mládež, a zvlášť (posměšně) panenky! Ty jen k skokům a tancům se strojí a jenom po freji stojí.

Maří. Ty pane ani za mák nepřehovíš.

Purkrabí. Nepřehovím, ne, ne, ale domlouvám, hrozím, a když to všecko marný hlas (vypne se) — Uslyší, uvidí — Dnes v Bělči a všude na panství — ať uvidí, že ty vody, kam pán káže, téci musí. A ty si také pamatuj!

Výstup šestý.
Alena, předešlí.

Alena (vracejíc se popěvuje si. Zpozorovavši purkrabího) Ah —

Purkrabí. Panenka veselá, zpívá si.

Alena. Mám-li být smutná? Jáť ráda zpívám.

Purkrabí. Hm, ráda, a co všechno ještě ráda?

Alena (vesele). Ale nejraději tuhle tetičku a dědečka —

Purkrabí (kousavě). A pak?

Alena. Pak? (Rozmýšlí se okamžik.) Pak les, les, — les plný ptáků a zvěře.

Purkrabí (vyčítavě). A tanec!

Alena (schválně). A jak! Tenť jedno se zpěvem.

Purkrabí. Ale to ofěruješ ústa ďáblu, když v tanci zpíváš. —

Alena. O tom jsem nikdy neslyšela.

Purkrabí. A uši ďáblu ofěruješ, když pištce posloucháš a hudce.

Alena (vesele). A ruce snad —

Purkrabí. A nohy také, když na nich v tanci poskakuješ jako by do tě běs vstoupil.

Alena. Ale tuhle plebán kázal, že v Káni také tancovali, — a ty bys pane purkrabí také sotva vydržel, když se takhle (ukazuje) sestaví kolo, když housle a dudy začnou,