Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/94

Tato stránka nebyla zkontrolována

vyšla Vasilisa Moudrá před dům, zvolala hlučným hlasem — a v okamžení sběhli se se všech stran tesaři. Jali se sekerami klepati; práce jde od ruky. K ránu bylo všecko hotovo. „Chlapík!“ řekl car Ivanu kupeckému synu: „nyní pojedeme na procházku.“ Sedli spolu a vzali k sobě třetího kuchaře Šumičku a letěli povětřím. Letěli nad oborou; kuchař se nahnul dolů, ale Ivan kupecky syn shodil ho z korábu. Litá zvěř ho ihned roztrhala na drobné kousky. „Ach, křičí Ivan kupecký syn, Šumička spadl!“ — Čert ho vzal! řekl car Nekřtěné Čelo; psu patří psí smrt. Vrátili se do paláce. „Jsi chytrý, Ivane kupecký synu! povídá car; tu máš třetí úlohu: Objezdi mně neobjezděněho hřebce. Objezdíš-li ho — dám ti svou dceru, jestli ne — tuhle můj meč, tvá hlava preč!“ Nu, tato práce je lehká! myslí si Ivan kupecký syn; jde od cara a usmívá se. Spatřila ho Vasilisa Moudrá, vyptala se a povídá: „Nejsi rozumný, Ivane kupecký synu! nyní je ti uložena služba těžká, práce nelehká: vždyť bude hřebcem sám car Nekřtěné Čelo, ponese tě povětřím výše lesa stojícího, níže oblaku chodícího a rozmetá všecky tvoje kosti po širém poli. Jdi honem ke kovářům, zakaž si železné kladivo třipudové; a jak sedneš na hřebce, drž se pevně a bij ho po hlavě železným kladivem.“ Nazejtří vyvedli pacholci hřebce neobjezděněho: sotva ho udrží! founí, trhá sebou, vzpíná se na zadní nohy. Jen naň sedl Ivan kupecký syn, vzepjal se hřebec výše lesa stojícího, níže oblaku chodícího i letěl povětřím rychleji než silný vítr. Ale jezdec se pevně drží a pořád ho kladivem po hlavě tluče. Hřebce opustila síla a spustil se na syrou zemi. Ivan kupecky syn odevzdal hřebce pacholkům, odpočal si a šel do paláce. Potkává ho car Nekřtěné Čelo se zavázanou hlavou. „Objezdil jsem koně, vaše veličenstvo!“ — Dobře; přijdi si zítra vybrat nevěstu, dnes mě bolí hlava!

Ráno povídá Ivanu kupeckému synu Vasilisa Moudrá: „Jsme tři sestry; tatínek nás promění v kobyly a dá ti vybírat nevěstu. Dávej pozor; na mé uzdě zčerná blyskotka. Potom nás vypustí holubicemi; sestry budou pomalounku pohanku